Inflace a deflace

Abstrakt:

Kniha Inflace a deflace je napsána velmi kriticky. Rašín kritizoval hlavně státní politiku, hospodářskou politiku i poválečnou politiku. V celé knize se zabývá spíše inflací a jejími příčinami než deflací.

(Kopáček Jiří)

Hodnocení:

Z počátku kritizoval především lehkovážné tisknutí nových papírových peněz, které jsou nepochybně jednou z velkých příčin inflace. Velkou zásluhu na inflaci má válka. Poměrně velkou část knihy Rašín věnoval válce, především jejímu dopadu na inflaci. Kritizoval, že se vyvíjel jen průmysl, který byl vhodný pro válku, armáda odebírala prakticky všechno, co se vyrobilo. Nestačilo se ale vyrábět, protože pro výrobu bylo málo lidí (většina je ve válce).
Dále se zabýval problematikou důchodů. Důchody v podnicích velmi rychle a hodně rostly a to hlavně v podnicích vyrábějících pro armádu, neboť na rychlosti dodávek závisel úspěch. V ostatních podnicích zase rostly důchody kvůli nedostatku dělnictva.
Jako velký problém Alois Rašín označil snížení kupní síly koruny. K tomu došlo tím, že spotřeba podněcovaná zvýšenými důchody rostla, výroba klesala, drahota statků stoupala a kupní síla koruny klesala.
Po válce Rašín razil heslo, že je nutné pracovat a šetřit. Pracovat usilovně, abychom nejen naplnili trh tím, čeho je nutně potřeba, ale abychom se dokázali vzdát postradatelného.
V další části knihy jmenuje a rozebírá poválečné problémy. Jako první problém zmiňuje politickou nejistotu, která vedla k nechuti k investicím, jimiž by měly být obnovovány válkou zanedbané závody. Vedlo to také k nechuti k práci, neboť stále bylo slibováno panství tam, kde bylo zapotřebí pilné práce. Dalším důsledkem byla obava ze sociální revoluce.
Druhým problémem jsou podle Rašína velké nárůsty důchodů a to i přesto, že například v dolech klesla produkce o 50 % a v textilním průmyslu o 36 %.
Třetím problémem je setrvávání komunistických subvencí. Toto označil Rašín za největší chybu poválečné politiky. Jednalo se o to, že stát prodával například mouku levněji, než ji nakoupil, dával příplatky na určité statky a udržovalo se nízké nájemné.
Jak už jsem uvedl, celá kniha je psána velmi kriticky. Našel jsem pouze jedno místo, kde Rašín schvaluje úkony státu. Tímto úkonem je okolkování určité sumy peněz, tím v oběhu zůstalo opět nějaké množství peněz, ovšem nekrytých. Dle nového zákona vše, co bylo v oběhu nad množství nekrytých peněz, muselo být kryto buď drahým kovem, nebo soukromoprávními závazky. Tím se docílilo zamezení lehkovážnému tisknutí nových bankovek, kurz koruny začal stoupat a tím stoupala i kupní síla koruny, což vyvolalo zájem u ciziny a opětovné nabytí důvěry ke koruně.
V závěru knihy se zabývá hlavně vytvořením podmínek pro deflaci. V podstatě jen znegoval příčiny inflace.

(Kopáček Jiří)