Metalistická teorie říká, že peníze jsou odvozeny od hodnoty zlata v nich obsažených. Papírové peníze označili za měnu zvrhlou. Kupní síla peněz dle kvantitativní teorie závisí především na množstvím peněz. Dle zkušeností v Rakousku, kde hodnota peněz převážila hodnotu kovu v nich obsažených. V té době rovněž v Rakousku papírové peníze konaly stejnou funkci jako peníze kovové. Tím se prokázalo, že metalistická teorie je překonaná.
Kvantitativní teorie je platná, i když vůči ní měli námitky ekonomové jako Ricardo a Mill, avšak jim se nepodařilo najít teorii lepší. Wicksell označil teorii jako nejlepší na vysvětlení pohybů cenové hladiny. I proti platnosti kvantitativní teorie jsou námitky. Může být platná, pokud veškeré platby budou konány pomocí kovových nebo vlastních papírových peněz. S rozšiřováním „náhražek“ peněžních, kdy byly platby vyrovnávány bez peněz, je obtížnější vyvozovat z množství peněz všechny změny jeho hodnoty. Záleží na tom, zda jsou peníze v kovu či papírové podobě. Zvýšení náhražek peněz nemůže být považováno za zdůvodnění cenových změn, ale spíš jako jejich následek.
Důchodová teorie nám říká, že kupní síla peněz je určována hlavně výší peněžních důchodů a jejich poměrem k množství konzumních statků, které jsou obyvatelstvu k dispozici. Nejvíce ji rozvinul ji profesor Wiesner na Vídeňské univerzitě. Teorie, jak ji formuloval Wiesner obsahuje některé cenné prvky k vysvětlení příčin, určující hodnotu peněz, ale celkově nepodává úplné vysvětlení. Potřebuje podstatné doplnění a opravy
Podle úvěrové teorie je výše hladiny cen nebo hodnota peněz závisí z části též nebo výhradně na úvěrech. Nelze ji akceptovat, jsou v ní základní omyly. Teprve když doplníme teorii důchodovou o teorii úvěrovou, dostaneme úplné a správné vysvětlení všech faktů, týkajících se hodnoty peněz a její změn.
Hodnotové teorie peněz říká, že výši kupní síly peněz neboli cenové hladiny nelez z daných hospodářských poměrů jednoznačně určit. Souhlasí s kvantitativní teorií v tom, že peněžní inflace vede ke růstu cen a ke znehodnocení peněz. Platí to i mezi zeměmi, které mají stejnou měnu, je tu tendence vyrovnání hodnoty peněžní, která se uskutečňuje prouděním kovu z jedné země (s nižší hodnotou peněz) do druhých (s vyšší hodnotou peněz).
Souhlasí s teorií úvěrovou v tom, že rozmnožení úvěrových pohledávek (úvěrová inflace) může též vést ke stoupání cen a znehodnocení peněz. Rovněž že znehodnocení úvěrových pohledávek je možné šířit do ostatních zemí
Souhlasí s teorií důchodovou v jejich účincích peněžní a úvěrové inflace, které uskutečňují pomocí zvýšení důchodů peněžních. Pro peněžní hodnotu je rozhodující poměr mezi peněžními důchody a statky.
Popsal s čím nesouhlasí ve všech výše zmiňovaných teoriích (kvantitativní, úvěrová….)
Svou teorii označil jako „teorie poukazovaná“, protože peníze nemají hodnotu samy o sobě, jsou pouhým jménem (nominalismus), poukazem na část společného výrobního fondu, tj. souhrnu nově vyrobených statků a od toho odvozují svou hodnotu (kupní sílu)- použití peněz. Další použití peněz – úspory – „úsporná síla peněz“ nebo splácení dluhů z minula – „platební síla peněz“. Platební síla závisí – na jmenovité hodnotě, kterou určuje stát svými nařízeními. Kupní síla i úsporová síla peněz je určována na trhu poměrem mezi nabídkou a poptávkou. Poptávku tvoří na trhu spotřebních statků peněžní důchody určené ke spotřebě, na trhu kapitálovém důchody určené k ukládání; nabídku tvoří na trhu spotřebních statků množství nově vyrobených spotřebních statků, na trhu kapitálovém různé možnosti oklikové /kapitálové výroby. Výsledkem je pak na trhu spotřebních statků výše cen (určující výši kupní síly peněz), na trhu kapitálovým výše úrokové míry (určující výši úsporné síly peněz). Pro hodnotu (kupní sílu) peněz je určující: množství peněžních důchodů, množství spotřebních statků. Poměr není tak jasný jako v kvantitativní teorii: hodnota peněz – při stejném množství směnovaných statků – klesne v opačném poměru s množstvím peněz (platidel), nebo při stejném množství peněz (platidel) – stoupla s množstvím směňovaných statků. Nejen o poměr mezi důchodem reálným a celkovým důchodem peněžním, jak předpokládal Weiser, ale jsou zde složité zákony hodnotné, jenž říkají, že velká část peněžních důchodů při daném stavu zásob a daném stavu potřeb se spotřebuje a jaké je poměr mezi důchody určenými ke spotřebě a množstvím spotřebních statků. Poměrem je určena hodnota spotřebních statků v penězích, tj. je určená hodnota peněz (kupní síla peněz). Změny v hodnotě peněz jsou způsobovány změnami v hodnocení spotřebních statků v poměru k penězům (platidlům) a peněžním kapitálům. Z jeho složitých zákonů hodnotových vyplývá i název jeho teorie peněz : „hodnotová teorie peněz“.
Kniha výborně popisuje historii a vývoj peněžních teorií. Odkazuje se na názory ekonomů jednotlivých období, což je nejpřesnější popis. Nevýhodou je to, že díky velkému množství odkazů na názory a díla jednotlivých publikací různých ekonomů se kniha stává náročnou na pozornost čtenáře. Rozhodně doporučuji si při čtení této knihy pokud nejsou čtenáři známy dějiny ekonomických teorií vzít do ruky další knížky, aby s v dané problematice lépe zorientoval.
(Havlínová Nikola)