Nauka o mezdním fondu
Abstrakt:
Dílo se zabývá problematikou mezdního fondu a jeho literárně-historickým původem. Autor popisuje stoupence a odpůrce této nauky, vývoj myšlení jednotlivých ekonomů a knihu zakončuje závěrem, že nauka o mezdním fondu je mylná.
(Rybová Lucie)
Hodnocení:
Nauka o mezdním fondu patří mezi zákony národohospodářské a říká, že v každé zemi je v daném okamžiku pevně stanovená část oběžného kapitálu určena pro mzdy dělnické, takže úhrn celé mzdy se rovná určité pevné veličině, tzv. fondu mezdnímu. Proto, je-li fond mezdní v jistém okamžiku daná veličina a je-li počet dělnictva pevně stanoven, je tím dána i výše mzdy dělníka. Když je takto mzda pevně určená, je proto každý umělý pokus o zvýšení nebo snížení mzdy marný a bezúčelný, pokud se obě veličiny – výše mezdního fondu nebo počet dělníků – nezmění. Ani svépomocí ani zásahem zevní autority nelze docílit trvalého zvýšení mzdy, pokud se buď nerozmnoží část kapitálu na mzdy, nebo se nesníží počet dělnictva.
1. Část literárně-historická
a) Stoupenci nauky o mezdním fondu
Počátky nauky o mezdním fondu jsou patrny už u fyziokratů. Vůdce fyziokratů, Quesnay, učil, že zemědělci a zámožné třídy hradí všechny náklady výrobní a mzdy, takže v poměru k jejich jmění, jehož užívají k výrobním nákladům, rostou i mzdy. Již zde je obsažen podstatný prvek nauky o mzdovém fondu – závislost mzdy na kapitálu. Jiný fyziokrat, Dupont des Nemours, klade důraz na nutnost kapitálu k výrobě. Dále v teoriích pokročili i Turgot, Le Trosne a Steuart. Z učení fyziokratů vychází Smith, který se s nimi ale rozchází v názoru, že především práce je pramenem hodnoty. Mezi příznivce nauky o mezdním fondu dále patří Smithův stoupenec Ricardo, Malthus, Lauderdale, Mac Culloch, Nassau Senior, John Stuart Mill, Fawcett, J.B.Say, Simonde de Sismondi, Ganilh, Courcelle Seneuil, Lueder, Soden, jacob, Kraus, Hufeland, Storch, lotz, Rau, Mangold, Roscher, Dúhring, Lange a Wirth.
b) Odpůrci nauky o mezdním fondu
Vědeckou kritiku nauky o mezdním fondu lze rozdělit na dva stupně. Na prvním jsou ti, kteří přijali učení, že mzda je součástí kapitálu a kteří se omezili jen na zkoumání správnosti logických důsledků z toho plynoucích. Na druhém stupni jsou ti, kteří zkoumají samotný základ, na němž nauka o mezdním fondu stojí.
Hlavní námitka, se kterou přišel Thornton, je ta, že pokud připustíme, že úhrnná mzda je závislá na daném kapitálu, nelze počítat úhrn celého kapitálu, ale jen jeho část. Odpadá totiž kapitál stálý, věnovaný výrobě, tedy tovární budovy, stroje, nástroje, ale i značná část oběžného kapitálu, zejména suroviny. Záleží vždy jen na lidech, jakým způsobem chtějí svůj kapitál rozdělit mezi jednotlivé obory. S tím souvisí další námitka, že kapitál jednotlivců, tedy ani kapitál stálý ani kapitál oběžný, není sumou pevně určenou a závisí tedy zcela na svobodné vůli podnikatele. Suma kapitálu každého jednotlivce je velmi pružná, a proto domnělý mezdní fond není pevně stanoven. Tuto námitku vyslovil Malthus. Mezi odpůrce patří i John Stuart Mill, kdysi stoupenec, který v posledním období svého literárního působení dal námitce plně za pravdu a celou nauku o mezdním fondu prohlásil za mylnou a pochybnou. Mezi další kritiky patří Brentano, Kraus, Lotz, Roscher, Carey, Lauderdale – ten viděl původ nenávisti dělníků proti strojům v bázni, že část národního důchodu, jež byla určena k odměně jejich práce, se následkem strojové výroby promění v důchod z kapitálu. Dále Sismondi, Herrmann, Kaizl, Sidgewick, Walker, H.George, Pavel Leroy-Beaulieu, Gide, Herkner, Devas, Brandt, Rodbertus, Lasalle, Wagner a Marx. Marxova kritika spočívala v tom, že kapitál není veličinou pevnou, nýbrž elastickou a následkem rozpadnutí nadhodnoty v důchod a jeho přírůstek je kapitál stále fluktuující částí společného jmění.
2. Část dogmatická
Zákon o mezdním fondu v praxi neobstál. Tvrzení, že bez rozmnožení kapitálu nebo úbytku dělnictva mzda stoupat nemůže, vyvrátila zkušenost, že výše mzdy se mění, protože činitelé na straně nabídky či poptávky, tedy dělnictvo či podnikatelstvo, na cenu práce pomocí pevné organizace mají vliv. Praxe se tedy ocitla v přímém rozporu s teorií a zjistilo se, že nauka o mezdním fondu přes svou zdánlivou exaktnost a podporu četných autorit je mylná. Omyl spočívá v předpokladu, že mzda dělnictva je částí podnikatelova kapitálu.
(Rybová Lucie)