Idea soběstačnosti v dějinném vývoji hospodářském

Abstrakt:

Kniha popisuje ideu hospodářské soběstačnosti z pohledu různých ekonomů. S výjimkou Adama Smithe, který byl zastáncem specializované výroby a dělby práce, všichni citovaní ekonomové považují soběstačnost za ideál národní ekonomiky. Autor v závěru uvádí také různé metody ochranářské politiky.

(Čurdová Ivana)

Hodnocení:

Idea soběstačnosti vychází dle příspěvku z historického vývoje a začíná u hospodářsky samostatné rodiny, případně kmene, který živil jenom své členy. Později se myšlenka soběstačnosti rozšířila na města, státy nebo dokonce skupiny států. Protikladem je tak zvané světové hospodářství, ve kterém státy mezi sebou obchodují a specializují se na určitý druh výroby. Tuto myšlenku zastával Adam Smith. Mezi dalšími zmíněnými ekonomy panuje opačný názor. Například Fichte popisuje svou teorii uzavřeného (policejně-socialistického) státu. Adam Müller přišel s myšlenkou změny výchovy: děti by měly být vychovávány tak, aby pro ně v budoucnu podpora domácí produkce byla samozřejmá. Apeloval tedy na národní cítění. Cancrin prosazoval myšlenku soběstačnosti bez ohledu na náklady: každý stát si má sám opatřit, co potřebuje. Podle Bedřicha Lista je vnitřní trh národa mnohem důležitější, než trh zahraniční. Většina se shoduje v tom, že lidé by měli kupovat domácí výrobky kvůli svému přesvědčení a pocitu vlastenectví, i kdyby byly dražší, než výrobky dovážené.

Ačkoliv v té době již byly státy propojeny skrz dopravní a telekomunikační sítě a všichni ekonomové si uvědomovali určitá omezení při výrobě (například přírodní podmínky), prosazovali ideu soběstačnosti státu jako ideální stav. Hospodářská politika běžně využívala cel jako bariéry pro zahraniční výrobce, stejně se uplatňovaly další formy ochranářské politiky, které známe i z dnešní doby. Popisovány jsou také metody výběru firem pro veřejné zakázky, kde měla přednost vždy firma domácí, bez ohledu na výši nákladů.

Jedna kapitola knihy se zabývá také úvahami nad tím, zda je vůbec možné takového stavu dosáhnout a popisuje výhody velkých (Rusko) a koloniálních (Velká Británie, Francie) států, které mají k dosažení soběstačnosti lepší předpoklady.

(Čurdová Ivana)