O poměrech průmyslu, obchodu a živností a poměrech úvěrových na Podkarpatské Rusi

Abstrakt:

Autor na začátku knihy porovnává rozvrstvení obyvatel podle povolání v Čechách a v Podkarpatské Rusi (zemědělství, lesnictví, rybníkářství; průmysl a živnosti; obchod, doprava a peněžnictví). Na Podkarpatské Rusi žilo v té době 725 357 obyvatel (asi jako v Praze) na rozloze 12 tis. km2. Dále popisuje zeměpisné podmínky (řeky, nížiny, lesy, hory). Celkově hodnotí Podkarpatskou Rus jako nejzaostalejší zemi v ČSR. Oblastmi, ve kterých přesto vynikala, bylo vinařství, pěstování tabáku a plocha orné půdy. Dále autor zmiňuje pivovarnictví, pěstování obilí, včelařství, ovocnářství (švestky) a jiné.
Co se týče průmyslu, byla v Podkarpatské Rusi jedna rafinerie, 79 dřevařských závodů, 4 papírenské závody, 73 grafických výrob, 1 závod na výrobu zápalek, 6 závodů kovoprůmyslu, 2 slévárny, 2 košíkářské závody, 57 oděvních a 26 obuvnických. Naopak vůbec nebylo zastoupeno cukrovarnictví, hračkářství, soustružnictví, kožařství, hudební nástroje.
      Nejrozsáhlejší průmysl byl chemický, zaměstnával 1398 osob a vyráběl především kyselinu octovou, líh, aceton apod. Dále autor udává vyrobené množství té které chemikálie a jejich využití. Dříve bylo podstatnou surovinou dřevěné uhlí – hlavně na vývoz, ale ten poklesl poté, co zavedlo Německo a Rakousko prohibitivní clo, a také kvůli americké konkurenci.
    Autor sepsal náměty na oživení hospodářství v Podkarpatské Rusi: pěstování bource morušového, výstavba továren na celulosu a umělé hedvábí, úprava podmínek obchodu se dřevem (hlavně vývoz do Německa a Rakouska), v budoucnu využití léčebných pramenů, orientace na turistický ruch.
    Dále poukazuje na velmi špatnou situaci živnostníků, např. komplikované opatřování potřebných úvěrů a nedostatečná sociální ochrana, přísné zdanění.
    Matoušek dále navrhuje, aby bylo více využíváno lidové umění v řemeslné výrobě, například v hračkářství, výrobě sportovních potřeb (z kvalitního dubu) aj.
    Autor se také věnuje otázce komunikačních technologií (telefonní a telegrafní sítě a rozhlas). Udává statistiky o telefonních sítích, ústřednách, telefonních hovorech, telegrafních stanicích, rozhlasech atd.
    Zmiňuje se o peněžnictví na Podkarpatské Rusi; došel k závěru, že zde bylo více malých peněžních ústavů než akciových bank (Př: Ruská banka, Berge-Muhačevská a jiné). Dohromady měly banky 62 mil. vkladů a 70 mil. půjček. Významnou roli hrálo také tzv. „lidové peněžnictví“.
    Na závěr autor dochází k závěru, že ze všech zemí ČSR má Podkarpatská Rus největší přirozený přírůstek a to je jedním z důvodů, proč bychom právě tam měli upřít svou pozornost.

(Pištěková Klára)