Historie vysokého ekonomického školství

Na těchto stránkách soustřeďujeme studie k dějinám Vysoké školy obchodní a Vysoké školy ekonomické.

Jde o historii vlastně už stoletou, i když první vysoká škola zaměřená výhradně na ekonomické vzdělávání vznikla na jaře roku 1919, kdy Revoluční národní shromáždění Československé republiky rozhodovalo o založení vysoké obchodní školy. Návrhy byly hned dva – jeden počítal s jejím umístěním v Praze, druhý v Olomouci. Praha navrhovala školu tříletou, otevíranou postupně od podzimu 1919. Tento návrh zvítězil, a tak na podzim roku 1919 byl otevřen první ročník výuky ekonomie na samostatné vysoké škole.

Vysoké ekonomického školství je významnou kapitolou nejen v dějinách ekonomického myšlení, ale také v českých a československých dějinách. Při historickém pohledu bylo založení Vysoké školy obchodní „jen“ pomyslnou špičkou ledovce, vyvrcholením desítky let trvajícího úsilí národohospodářských odborníků, které započalo s požadavkem na hospodářské posílení českého národa.  Ve druhé polovině 19. století bylo totiž zřejmé, že Češi nedosáhnou v rámci monarchie rovnocenného postavení, dokud se nezačnou emancipovat také v ekonomické oblasti. Velký český národohospodář Albín Bráf ve svých národohospodářských úvahách označil hospodářskou emancipaci Čechů uvnitř Rakousko - Uherské monarchie za třetí fázi českého národního obrození, následující po jazykové a politické emancipaci. Albín Bráf napsal: "Obrození české není hotovo, obrození české vstupuje snad ve své poslední, ale nejtěžší úkoly, úkoly dohoniti to, co zanedbala doba minulá, to je národohospodářské obrození české.

Potřeba hospodářské emancipace však narážela na ne zrovna čilého podnikatelského ducha české společnosti; tato skutečnost se projevovala poměrně nízkým sklonem k obchodování a investování, ale především neochotou nést podnikatelské riziko. Albín Bráf, dobře si vědom skutečnosti, že k podnikatelskému úspěchu je vedle technického rozvoje výroby nutný také podnikatelský duch, neváhal Čechy kritizovat, že když už nějaká ekonomická studia absolvují, hledají teplá místa a klidné pozice, v nichž nebudou muset příliš riskovat: "Podaří-li se dokonce některému dostati se do zemské účtárny nebo do zemského bankovního ústavu s obmezeným počtem úředních hodin a nadějí na pensi, jest to vrcholem všech cílů. Ano tato česká nemoc zažírá se povážlivě i do žactva dvojtřídních škol, jejichž jasné určení přece jest vychovávati pro samostatné povolání maloobchodnické. Touží do bank, záložen, spořitelen, do účtáren větších závodů, jen ne za krámský pult a stůl."

To u buditelů typu F. Palackého, A. Bráfa, F. L. Chleborada či K. H. Borovského vyvolávalo potřebu napomoci českému hospodářskému obrození národohospodářským vzděláváním. Jejich heroické úsilí dostane pevné kontury a můžeme je plně docenit teprve když si uvědomíme, že vystoupili v době, kdy se tvrdilo, že obchodu nepomůže škola a školské vzdělání. Nejlepším obchodníkem mohl být jedině ten, kdo začal od píky, samorostlý obchodník, odchovaný školou života. Boj za ekonomickou, tehdy spíše obchodnickou zdatnost se tak na přelomu 60. a 70. let 19. století stal významným proudem v českém národním hnutí, do nějž se zapojily všechny osobnosti, které máme ve zvyku řadit do zakladatelské generace v českém ekonomickém myšlení. Využívaly přitom celé řady cest – od propagace českých výrobků a vymezování se vůči německé a židovské konkurenci, přes zakládání spotřebních a později úvěrových družstev, které měly řešit tíživý nedostatek finančních prostředků, až k úsilí o vybudování českého ekonomického školství. Českého ve smyslu geografickém i národnostním.

Nepřehlédněte

Kontakty

Napište nám…

Pokud Vás zaujal projekt výzkumu historie Vysoké školy obchodní a Vysoké školy ekonomické, a chcete se podělit o své dojmy, popřípadě máte zájem o jakoukoliv formu spolupráce, pište prosím Antonii Doležalové na adresu antonie.dolezalova@vse.cz