Článek uvádí Bruselskou konferenci jako řešení cukerní krize, výsledkem však byla negativní reakce, cukerní průmysl již nepotřebuje umělá opatření. Bruselská konvence přispěla k rovnováze výroby třtiny a řepného cukru. Ránou cukernictví byla první světová válka a s ní spojená nelogická nadprodukce. Kromě nadprodukce jsou dalšími příčinami: velký objem výroby cukru nad spotřebou, špatný odbyt a cenová úroveň. K zlepšení došlo v roce 1927, kdy se sblížili vývozní země (Tarafova akce). Krize byla řešena pomocí přezkoumání efektivnosti daní a dávek. Bruselskou cukerní konferencí dochází ke stabilizaci výroby, navázaní spolupráce, zvýšení spotřeby... |