Počátky dělnického hnutí v Čechách

Abstrakt:

Na svoji dobu byla tato studie pojata jako revize předchozích článků a studií na dané téma, snaha o objevení nových a spolehlivějších zdrojů a metod k výzkumu této problematiky.
Počátky dělnického hnutí za dob panování Marie Terezie v odvětví zpracování a výroby kartounů. Původně bylo toto odvětví chráněno řadou privilegií (např. omezený vstup do odvětví, apod.). Později byl tento trh uvolněn a to samozřejmě vedlo k objevení kouzla volného trhu. Podle přiložených tabulek je velice dobře patrné, jak se vyvíjel počet těchto továren v závislosti na politickém a historickém vývoji doby v polovině 19. stol. – růstem nebo poklesem počtu.
V úvodu studie je čtenář seznámen s metodami tisknutí a barvení kartounů a obecně se vším, co je třeba okolo této otázky vědět. V polovině 19. stol. proběhl také velmi výrazný technický rozvoj v tomto oboru, vznikaly stále dokonalejší stroje, které na jednu stranu spořily a na druhou stranu „braly“ lidem jejich práci.
V té době stejně jako dnes byli specialisté (tiskaři) vybaveni privilegii a dostávali i vyšší plat, na rozdíl od řadových dělníků, mezi které se řadily i ženy a děti. Již tehdy existovalo něco jako platová diskriminace žen oproti mužům. Práce dětí byla postupně omezována a začal být kladen důraz na jejich alespoň nejnutnější vzdělání. Dětská práce byla využívána ve větší míře do zavedení válcového tisku a pak již využívána nebyla.
Od 40. let, od zavádění strojů do výroby se začala zvyšovat v tomto odvětví nezaměstnanost a tím i nespokojenost tiskařů a lidí v tomto oboru zaměstnaných. Tato nespokojenost vyvrcholila nejdříve v Praze rozbíjením „nenáviděných“ strojů, což vedlo až k zásahu vojska. Požadavky tiskařů však naplněny nebyly. Později došlo k nepokojům i v ostatních kartounkářských oblastech, ale všude byl průběh a výsledek stejný jako v Praze. Obdobným způsobem probíhala vlna protestů i v Evropě a opět se stejným výsledkem.
Rokem 1848 započal vývoj dělnického hnutí jako spolku na ochranu pracujících před úřednictvem. Ze strachu před dalšími bouřemi nevole provedli úředníci opatření k uklidnění nezaměstnaných. Dr. Kampelík byl vyslán jako zástupce Měšťanské besedy přímo k vedení tiskařů a vymohl pro dělníky určité ústupky. V té době také vznikly některé instituce velice podobné dnešním úřadům práce. Do těchto let se také datuje vznik Svatováclavského výboru a jeho přeměna na výbor Národní. Pro dělníky se však mnoho neudělalo.
Následně proběhlo několik kol debat mezi továrníky a dělníky, ale nakonec byl výsledek stále nula, protože dělníci se při své omezené informovanosti mysleli, že se stroji by se nemělo pracovat vůbec a že více lidí bude zaměstnaných jen při ruční práci.
Vše vyústilo až k zastavení práce v pražských kartounkách. Jelikož tento stav byl neudržitelný, továrníkům bylo povoleno opětovné zavedení strojů a to následně vedlo k svatodušním bouřím. Dělnictvo však nebylo příliš uvědomělé a bylo v podstatě využito politickými radikály pro jejich vlastní účely.
Továrníci opustili Prahu a do továren vstoupilo vojsko. Následně po těchto událostech si továrníci mysleli, že všechny dřívější dohody jsou anulovány a dál propouštěli, i když byli na nejnižším počtu pracovníků podle dřívějších dohod. Tiskaři se proto obrátili přímo na panovníka a ten věc předal ministerstvu obchodu. Ministerstvo zpracovalo podklady z předchozích jednání a vytvořilo návrh na vyřešení tohoto problému. S tímto návrhem však nesouhlasila ani jedna strana sporu a továrníci obzvláště.
Reakce ministerstva byla taková, že se bude řídit usnesením Národního shromáždění pořádaného ve Frankfurtu n/ Mohanem. Toto usnesení však bylo pravou pohromou pro dělníky. Továrníci mohli volně užívat strojů, najímat a propouštět a také měli volnost v jiných diskutovaných věcech.
V podstatě je tento článek sumářem otázek, návrhů a vůbec pozadí tohoto problému a vlastně v něm autor nic neřeší, jen popisuje a předkládá čtenáři věci k zamyšlení a každý si musí svůj názor udělat sám.

Týř Pavel