Kartely a trusty v Rakousku

Abstrakt:

Autor v článku pojednává především o kartelech, kterých je v Rakousku i v Evropě více, protože podle něj jsou trusty vyšší formou organizace podniků a jsou typičtější pro Ameriku. Kartely se snaží o monopolizaci trhu podniky uzavírají dohody o cenách, odbytových oblastech či rozdělení zisků. Trusty znamenají navíc centralizaci výroby, sdružování podniků do jednoho celku a z toho plynoucí vyšší úspory i zisky. V Rakousku jako kartely vzniklo mnoho podniků. Celý článek popisuje situaci v Rakousku-Uhersku s pouze malým přihlédnutím k Uhrám, a to do roku 1910.
Uhelný průmysl se vyznačuje omezenými zásobami a rostoucí spotřebou, proto zde vznikají kartely ohledně cen a cenových podmínek. Obtížnější postavení mají malé podniky a podniky v oblastech bez nalezišť uhlí. V železářském průmyslu k tvorbě kartelů přímo vybízí nutnost technické a kapitálové koncentrace. Podniky tu fúzují, zajišťují si stálý odbyt, obchodní cesty i úroveň zaměstnanosti. První kartel v Rakousku-Uhersku v tomto průmyslu vznikl už v roce 1878, na výrobky z celého průmyslu pak v roce 1886, který obsahoval podkartely dle výrobků. Došlo ke stanovení odbytových kvót a cen některých výrobků, časem se přidružovaly další kartely. Menšího významu dosáhla kartelová dohoda uzavřená s německým železářským průmyslem. Další dohody v rámci Rakouska-Uherska vznikaly v odvětvích zpracování mědi, zinku či mosazi, ve výrobě strojů, nástrojů a strojových součástek.
Sdružovaly se továrny vyrábějící žárovky, v dřevařském průmyslu továrny ohýbaného dřeva nebo továrny na parkety, průmysl papíru a tiskovin měl ústřední prodejní kancelář a byla zde zavedena společná úprava prodeje.
Cukerná výroba díky vysoké ceně cukru sloužila ke vzniku odbytového kartelu s volným exportem. V roce 1897 zde vznikla největší organizace sdružující rafinerie i surovarny celé říše, čímž došlo k vysokému narušení volné soutěže.
Pivovarský průmysl nezůstával pozadu, již dříve tu platilo tzv. propinační právo, tedy právo na výhradní výrobu a výhradní výčep. Spotřebitelé určitého regionu museli odebírat od určitého dodavatele. Vysoká konkurence vedla k poskytování hostinských úvěrů. Kartely v lihovarnictví se rozšířily hlavně mezi zemědělskými lihovary, vznikly tu 2 prodejní ústředny.
6 velkých výrobců zápalek se v roce 1903 sdružilo do akciové společnosti Solo, což znamenalo trust zahrnující 70 % produkce. Z něj později vznikl státní monopol na výrobu zápalek.
Trustové tendence se projevovaly i v klihovém průmyslu, kdy vznikla společenstva v Uhrách a v Rakousku a následně se propojila sjednocením akcií. S některými továrnami spřízněných odvětví vytvořily kartely. Výsledkem bylo dosažení úspor, výhod a také příliv vyšších úvěrů. Díky tomu si firmy mohly dovolit lepší stroje, kvalifikovanější pracovní sílu a kvalitnější výrobky tak nacházely lepší uplatnění na zahraničních trzích.
V chemickém, přesněji lučebním průmyslu, se továrny sdružovaly do kartelů se společnými prodejnami, rozdělenými zakázkami a stanoveným objemem výroby. Vznikl tu mezinárodní kartel s účastí podniků z Německa, Francie, Belgie, Ruska a Anglie.
V textilním průmyslu bylo možno zaznamenat kartely nižšího stupně, již proto, že se jedná o velmi nejednotný průmysl. V kartelových dohodách bývaly upravovány oblasti právní a obchodní. Ve výrobě fezů vznikl z mnoha podniků trust, koncentrující výrobu. V letech 1899-1901 ve výrobě juty existovaly kartely zahrnující většinu podniků oboru. Kartely ve zhoršené situaci pomohly k udržení odvětví. Byly zde také dosaženy ceny, za které by se bez existence kartelů neprodávalo. V obuvnictví v roce 1907 fungoval kartel se všemi podniky Rakouska-Uherska.
V petrolejovém průmyslu došlo k rozdělení exportu a výroby. V letech 1903-1907 existovalo sdružení producentů Petrolea, které se stalo ústřednou pro surový petrolej i pro rafinerie. Jednalo se hlavně o kartelní prodejnu, mezi producenty byly uzavřeny komisionářské smlouvy. Po zrušení kartelu Petrolea fungovala jako samostatný podnik. Průmysl po rozpadu kartelu málem skončil v rukou americké společnosti Standard Oil Company, což by ohrozilo samostatnost průmyslu, ale nakonec situaci zachránil stát.
Průmysl cementu rozkvétal koncem 19. století, na začátku 20. však hrozil rozpad. Tomu zabránil vznik kartelu upravující rozdělení dodávek a společný prodejní postup. Lokální kartely se objevovaly v cihelním průmyslu, odvětví skla, porcelánu a kaolínu měla společné prodejny, regulované ceny a prodejní podmínky. Dohody v oblasti porcelánu i kaolínu překročily hranice Rakouska-Uherska.
Na konec článku autor porovnává definice kartelu a trustu, pojímá je z různého hlediska a hledá fundamentální odlišnosti. Kartel bere jako dobrovolnou úmluvou povstalé sdružení samostatných podniků, majících stejné zájmy, za účelem společné úpravy výroby a odbytu. Lze ho brát také jako sdružení s důrazem na monopolizující činnost, kdy je předmětem úprava hospodářské činnosti podnikatelů „v určitém bodě“. Trust oproti tomu vzniká soustředěním akcií nebo koupí jiného podniku a původní společnosti ztrácí samostatnost. Sjednocuje se technické, administrativní i obchodní vedení podniku. Trusty nejčastěji bývají v rukou několika osob.
Kartely se zabývají vázáním pouze určité části podnikatelské činnosti, tvoří ústředny, což jsou podniky kartelu nebo samostatná společnost, ale stále je zachována existence všech podnik vstupujících do kartelu.

Strakošová Lada