Merkantilismus a státní praxe v Rakousku za Leopolda I.

Abstrakt:

Článek začíná drobnou korekcí soudobé interpretace Smithova výkladu Merkantilismu, jakožto vymezení uceleného vědecko-teoretického směru, kterým dle autora článku Merkantilismus nebyl a ani se jej jako takový Smith nesnažil popsat. Autor poukazuje na účely merkantilistické hospodářské politiky (mj. vlastní samostatnost, nezávislost hospodářství) a tyto pak jistým způsobem převádí a ukazuje na stavu roku 1904 (doba renesance určitých merkantilistických myšlenek a orientace na národnostní aspekty v hospodářství). Kritiky doznává přecenění drahých kovů a jejich významu pro bohatství národů. Dále jsou stručně rozebrána hlediska základní východiska merkantilismu. Tím se zároveň uzavírá teoretizující část článku.   
    V části historické-popisné se autor prvně zaobírá stavem národního hospodářství Rakouska, respektive jeho úpadkového stavu již před 30letou válkou. Je rozebrána struktura finanční, především v oblasti celní a daňové, včetně výčtu těchto položek a následuje kritiky jejich nastavení, žalostného stavu úřednictva a úředních institucí obecně. Tyto jsou pak s dalším kladeny jako důvody ochablosti Rakouska, to jak v domácím pohledu, tak z hlediska mezinárodní politiky (komparace s bohatou Francií Ludvíka XIV. a jejím vlivem na mezinárodní politiku). Situace pak vede ke vzniku vědečtějšího přístupu k otázkám národohospodářským. Tvůrci „nových“ koncepcí jsou zmíněni v následující části.
    Uvedeny jsou větve rakouského merkantilismu (spjaté s merkantilismem německým): merkantilismus vědecký, prakticko-konzervativní a prakticko-pokrokový. K větvi prakticko-pokrokové se pak váží jména Jana Joachima Bechera, Filipa Viléma Hornicka a Viléma svobodného pána Schrödera. Tyto tři postavy jsou pak páteří následného výkladu (především však Becher), ve kterém je rozebrána jejich působnost a vliv na vznik a rozvoj merkantilistické politiky v tehdejším Rakousku počínaje vznikem kolegia Komerčního roku 1666. Ve výkladu jsou dále zmíněny a více či méně popsány instituce Káznice, Dům manufakturní, Kompanie hedvábnická a Kompanie orientální.  Závěrečné části je kriticky hodnoceno období aktivního působení Bechera a následně popsáno, jakým způsobem navázali jeho pokračovatelé.
    V poslední části článku je shrnut výsledek merkantilistického snažení za doby Leopolda I. Toto bylo založeno především na spisech, které v sobě představily směr, jehož cílem bylo převzetí hospodářství zcela pod křídla státu. Seč byl merkantilismus akceptován jako státní politika, praktické výsledky jeho jsou přinejmenším slabé a nevýrazné. Autor nastiňuje důvody neúspěchu do oblasti politické a hospodářské.  Špatné časování politik a jejich polovičatost se též podepisují na nezdaru. Celé snažení však nebylo zcela zbytečné, neb dle autora povzneslo snažení ve století následujícím za vlády Karla VI. a Marie Terezie.

Olekšák Petr