Studie o našem chudinství veřejném

Abstrakt:

Článek se snaží řešit situaci českého chudinství veřejného, které se stará zejména o osoby staré, invalidní, nezaměstnané, sirotky, ale i jiné osoby, které jsou v nouzi. Zmiňuje se o změně zákona domovského, který přesouvá alespoň část povinností a plateb z vesnických obcí na průmyslová města, kam se s rostoucím průmyslem stěhuje množství osob. Platilo totiž, že dávky potřebným vyplácela domovská obec, ale pokud se osoba přestěhovala, tak domovského práva nabyla až po 10 letech a z tohoto důvodu spočívala stále většina břemene na obcích venkovských, povětšinou chudých. Fáček nabízí různá možná řešení, např. pojišťování dělnické, požaduje sociálně ekonomickou reformu veřejného chudinství, obsahující změnu obecního zřízení, přenos nákladů veřejné správy chudinské alespoň z části na širší samosprávné svazky, navrhuje zavedení povinnosti pro obec pobytu poskytnout dočasnou podporu v případě okamžité nouze bez nároku na náhradu od obce domovské. Požaduje také, aby byl rozšířen a podrobněji upraven způsob opatřování chudých okolkem, což je typ opatření, kdy se o chudé starají jednotliví členové obce naturální formou, tedy na určitý čas jim poskytnou přístřeší a stravu a výměnou za to okolkář provádí v hospodářství hostitele lehčí práce, na které stačí. Nesouhlasí také se způsobem opatřování chudých v ústavech, zejména slepců a hluchoněmých, kteří, kdyby byli vycvičeni, by se mohli uživit sami. Dalším jeho navrhovaným opatřením je zavedení tzv. elberfeldské soustavy, která individualizuje správu chudinskou, zvyšuje poměr odborně vzdělaného úřednictva v samosprávných sborech, které specializuje na dané oblasti chudinství, poskytuje podporu jen na krátkou dobu, zdůrazňuje úkol prostředkování práce. Na úplný závěr autor píše o dobročinnosti soukromé, která funguje především ve městech, a žádá vzájemnou součinnost prvků soukromé dobročinnosti i těchto prvků s veřejnou dobročinností.

(Klára Dušátková)