Finální nexus v mechanismu směnného společenství

Abstrakt:

Práce zabývá mechanismem směny. Kromě definování směny zde autor na základě teleologické teorie hodnotí některé názory Karla Engliše, které Engliš zaznamenal ve svém díle „Národní hospodářství“. Maiwald dochází k závěru, že neodpovídají teleologickým předpokladům, tedy vztahu prostředku a účelu.

(Bartolomová Lucie)

Hodnocení:

Práce je rozdělena do šesti kapitol.
V první kapitole, která se nazývá Logické schéma souvislosti úvah směňujících, se Maiwald zabývá tím, kdy dojde ke směně. Je to v případě, když mají účastníci směny jiné subjektivní hodnocení statku. Také se zde zabývá například vlivem konkurence na směnu.
Další kapitola nese název Hospodářský nadčlověk jako představa hodnotící. Podle Engliše je možné si při výkladu směnného společenství pomoci představou tzv. společenského nadčlověka, který umožní aplikaci zákonů individuálního hospodaření na mechanismus směnného společenství. Společenský užitek podle Engliše vzniká sečtením individuálních užitků a nákladů a jejich zprůměrňováním. Maiwald ale uvádí, že to nelze. Nelze totiž stanovit průměry z nesouměřitelných veličin, jako příklad uvádí různou představu společenské hodnoty obilí u rolníka a spotřebitele, a vytvořit jednotnou finální řadu prostředků a účelů.
Noetický význam Englišových předpokladů při výpočtu směnných relací – to je další kapitola Maiwaldovy práce. Vychází zde z Englišova příkladu na směnu, který uvedl ve své knize Národní hospodářství. Maiwald připojuje k tomuto příkladu svůj vlastní postup výpočtu. Z příkladu vyplývá, že se při každé situaci na trhu vytváří jiné směnné relace, aniž by došlo ke změně v zásobách nebo předpokladech jednotlivých subjektů. Maiwald tedy dochází k závěru, že směna je změna i ve vnitřním významu statků pro jednotlivý subjekt a že se statky účastí na trhu stávají významnými. Dále zde Maiwald uvádí, že jestliže mechanismus směnného společenství nelze konstruovat jako jednotnou soustavu prostředků a účelů, není potom možné zpracovávat ostatní problémy národního hospodářství teleologicky. Účast více subjektů ve směně totiž vytváří teleologické metodě nepřekonatelné překážky.
Následuje kapitola Problém logické jednotnosti výlučně finálního výkladu hospodářství národního a světového. Engliš říká, že souhrn všech hospodářství na území státu lze pojmout jako celek. Maiwald ale oponuje a uvádí, že teleologickým myšlením tento souhrn jako celek pojmout nelze a označuje ho jako hospodářskou přírodovědu nebo hospodářskou historii. Teleologickým pojmem by byl pouze, pokud by byl ovládán jednotnou vůlí zákonodárce a vlády. Pak by také bylo možné hovořit o národním hospodářství. Jednotné světové hospodářství je podle Engliše vytvořeno sečleněním všech národních hospodářství. Toto světové hospodářství však podle něj není řízeno ani ovládáno žádnou jednotnou vůlí. To ale podle Maiwalda opět neodpovídá teleologickému myšlení.
V závěru Maiwald uvádí, že problémy s teleologickou konstrukcí mechanismu směnného společenství představují základní rozpor, do něhož se teleologická teorie národního hospodářství dostává provedením důsledků a svých noetických předpokladů pro národní hospodářství.

(Bartolomová Lucie)