Moratórium Hoover a plán Young

Abstrakt:

Článek se věnuje válečnému vyrovnání na základě Youngova plánu. 20. ledna 1930 podepsali v Hagu zástupci Německa a reparačních věřitelů úmluvu o nové úpravě válečných závazků Německa, kterou se představitelé Německa zavázali dodržet a platit anuity určené novým tímto plánem. Již 20. června 1931 však prezident Hoover navrhl roční odklad všech plateb, což se týkalo jak pohledávek vůči Německu, Spojeným státům a Anglii, ale i pohledávky Anglie a Francie vůči Československu, Polsku, Rumunsku, Jugoslávii a Řecku.
Nejvíce se  návrh dotkl Francie, které hrozil značný schodek ve státním rozpočtu na rok 1931/1932 a byla ohrožena i budoucnost Youngova plánu, který sliboval Francii bezpodmínečnou anuitu na rekonstrukci francouzského území, o kterou již od konce války bojovala.
Na základě dohody mezi Paříží a Washingtonem byl ustaven výbore znalců, který byl svolán do Londýna za účelem adaptace amerického návrhu k Youngovu plánu. Jeho hlavním úkolem bylo zachovat kontinuitu německých reparací a válečných dluhů. Výbor vypracoval návrh, aby obnosy spadající pod moratorium plán, byly dodatečně splacené počínaje 1. červencem 1933 v deseti ročních splátkách s úroky 3%. Odložená má být též československá anuita, naopak maďarské a bulharské anuity výbor navrhuje neodkládat. Do těžké situace se díky neplacení mimoněmeckých reparací dostává Řecko a dále pak finančně slabá zem Jugoslávie, která odmítla dohodu podepsat.
V závěru článku se autor věnuje budoucnosti Hooverova moratoria, který se stal prvním krokem k novému rozvíjení se celého problému reparací a mezivládních dluhů vůbec. Amerika však zdůrazňuje, že se jedná pouze o jednoroční odklad vzhledem k současné finanční krizi Německa, ale nemůže být vnímán jako krok k anulaci či snížení válečných dluhů.

(Lochmanová Kristýna)