Finanční věda - Část I.

Abstrakt:

Autor poskytuje obecný i osobní liberální pohled. Pojednává o obcích všech úrovní a jejich působnosti v dané době (konec 19. století) a na daném místě (Česko) a o jejich hospodaření včetně správy majetku a rozpočtu.

(Řehová Vendula)

Hodnocení:

Kniha pozdějšího ministra financí se mi i přes obtížnější jazyk četla – pro mě překvapivě – velmi dobře. S většinou pohledů a názorů autora se lze i v dnešní době ztotožnit velmi dobře.
V úvodu se autor zabývá obcemi, jejich vznikem, vývojem a působností v dané době. S názorem autora nelze než souhlasit. Dle něj seskupení lidí do kolektivů aj. vyplynulo přirozeně pro zabezpečování tzv. kolektivních potřeb. „Věc“ je účinnější a levnější. Na druhou stranu staví povinné neboli nucené jednoty, které v sobě „zavírají“ všechny občany ze svého obvodu. Nazývá je obcemi (může mást označení „obec“ – autor je rozděluje na „úrovně“ obec, okres, kraj, zemská obec, stát – a když hovoří o obci, hovoří většinou všeobecně). Svrchovaný je stát, od něhož vychází působnost dalších obcí. Autor vidí stát tak, že by neměl mít vlastní potřeby, měl by zde být pro potřeby lidí. Jeho hlavním cílem by mělo být udržování právního řádu a pokoje a také zahraniční politika. Stát by měl být pouze minimální působnosti. Autor kritizuje „velkovydávání“ právních předpisů v jeho době, které velice překračují základní působnost státu. Státy zavádí daně, a to na potřeby, jako je například veřejné osvětlení, kde by se lehce někdo mohl stát černým pasažérem. Dále se zavádí zařízení, která spravují například mincovnictví, komunikace a dopravu či vzdělávání, a to z obavy před monopoly, špatnou kvalitou a nejednotou. Jako jednu z nejsložitějších věcí politiky autor vypichuje vymezení působností uvedených institucí. Obecně známé věci autor popisuje ze svého liberálního pohledu.
V druhé kapitole se autor zabývá samotným hospodářstvím obcí. Vidí stát a užší obce jako samostatné hospodáře. Hospodářskou činnost rozděluje na dva odbory – cílem prvního z nich je těžit a vybírat důchody. Druhý nazývá konsumčním neboli spotřebním a má za úkol při co nejmenší spotřebě rozdělovat co nejhojněji. V soukromém hospodářství je dle autora míra získaného důchodu zároveň hranicí spotřeby, ale není tomu tak u státu, i když by samozřejmě být mělo. Státní potřeby nadále vzrůstají a spotřeba se neřídí příjmy, ale příjmy se často řídí spotřebou, což autor vnímá negativně.
Třetí kapitola se zabývá finanční vědou, kterou autor zařazuje do studia oboru ekonomicko-politického. Podle něho je to věda o financích, o peněžitých příjmech obcí. Podrobněji se jí autor zabývá v jiných svých publikacích, ale jistě tato kapitola může poskytnout zajímavý přehled.
Čtvrtá kapitola je dle mého faktická a obecná, autor se zabývá majetkem obcí od jeho nabývání, přes správu po využívání. V této kapitole mne zaujal doslovně kapitál – „poklad státní“ – uchováván a střežen pro mimořádné potřeby (např. válečné) a jiné podobné a pro dnešní dobu archaické složky majetku.
Název páté kapitoly zní Hospodářská prozíravost a státní rozpočet. Za rozpočtem, který také nazývá preliminář či budget, vidí autor výsledek předvídavé činnosti. Bez rozpočtu dle něj nebude velké hospodářství spořádané. Postupuje od bilance, přes budování rozpočtu přes jednotlivá ministerstva, po jeho schvalování. Neopomíná také rozpočty nižších obcí. Zajímavé je pojednání o možnosti tlaku ze strany lidu s hrozbou neplnění rozpočtu.

(Řehová Vendula)