Článek se zaměřuje na politiku prezidenta Roosevelta, která ačkoli byla považována za socialistickou, měla ve skutečnosti podle jeho přesvědčení pomoci i kapitalistům a měla směřovat především ke stabilizaci hospodářského vývoje. Ústřední otázkou byl poměr výroby spotřebních statků a kapitálových zisků, aby byl udržen co nejrychlejší hospodářský růst bez větších výkyvů. Ačkoli některé studie tvrdily, že jedinou cestou ke zvýšení kapitálových investic je omezení spotřeby, opak se prokázal pravdou a hlavním bodem Rooseveltova programu se stalo povzbuzení spotřeby. V další části se článek zabývá Teorií kupní síly, kdy se Roosevelt snažil o zvýšení důchodů všech vrstev. Zavedl minimální daň a prostřednictvím programu NIRA vyvíjel tlak na průmyslové podniky, aby své konkurenční spory řešili ne tlaky na mzdy, ale uzavíráním vzájemných dohod. To se však později ukázalo býit neslučitelné s ústavní listinou Spojených států a program NIRA ztroskotal. Dobře myšlené, ale špatně podané a přijaté Rooseveltovy kroky jako např. zvýšení zdanění podnikatelských zisků nebo pokus o omezení pravomoci nejvyššího správního soudu, sloužili opozici k ostré kampani proti Rooseveltovi, která vyvrcholila jarním stávkovým hnutím. Po ukončení stávek došlo počátkem léta k neočekávanému ochabnutí výrobní činnosti a mírný pokles indexů vyvolal u investorů, kteří byli z politických důvodů po celý rok přesvědčování, že se něco musí stát, rychlý útěk z burzy. Burzovní krach vyvolal pokles celkové výroby téměř o polovinu a celkových cen průměrně o 30%. Podle autora bude pro další vývoj rozhodující ochota vládních a podnikatelských kruhů dohodnout se o sporných otázkách a dále pak tendence cenového vývoje zejména maloobchodních a burzovních cen. Pro budoucí vývoj je také nutné si uvědomit, že byla silně posílena pozice prezidenta, a tak ačkoliv je vydávání veřejných prostředků rámcově dáno rozpočtem, o podrobnostech rozhoduje prezident.
Na závěr lze konstatovat, že během několika krizových let bylo americké hospodářství zatíženo daňovým břemenem, které se svým zatížením amerických poplatníků přiblížilo k daňovému břemenu v Evropě.