Kniha obsahuje teoretický rozbor pojmu důchod. Tento pojem rozebírá hlavně z pohledu finančně právního. Z tohoto důvodu se v textu objevuje mnoho citací zákonů, a proto se kniha nečte úplně snadno. Jazyk, kterým je kniha psána, je ale plně srozumitelný.
Autor v předmluvě sám uvádí, že toto pojednání je pokus o kritický a ryze teoretický rozbor normativní formulace pojmu důchodu, tak jak se jeví v tehdejším zákonu o přímých daních ze dne 15. 6. 1927 č 76 Sb. z. a n., a to jak z hlediska hospodářského, tak i z hlediska právního.
V úvodu autor rozebírá rozdílné pohledy na věc. Pohled hospodářský a pohled právní. Jakými způsoby tvoří definice věda hospodářská a věda právní.
Hlava I. se zabývá historickým vývojem pojmu důchod. Uvádí zde, že samotný důchod ještě nebyl zcela definován, ale dá se o něm uvažovat jako o formě daňového postižení důchodu. V této části se autor zabývá vznikem důchodové daně, která podle autora vznikla ve Spojeném Království Velké Británie. Dále zde rozebírá také důchodové daně a jejich vývoj v dalších zemích a to Německu, Francii, Itálii, Spojených států amerických, Rakousku a Maďarsku.
Hlava II. poskytuje normativní definici důchodu. Zde píše, že pojem důchodu sám lze v zákoně definovat buďto přímo, anebo pouze nepřímo taxativním výpočtem jeho složek. Objevují se zde 4 typy důchodu hospodářské teorie:
- důchod definují pramenem
- důchod definují účelem
- důchod definují jakožto pouhý součet jistých kvantit a
- důchod definují jako prostý rozdíl jistých veličin.
Určil, které položky budou na místě statků, užitků a služeb.
Hlava III. rozebírá platné positivní právo. Cituje zde zákon paragrafu 7 tehdejší doby: „Dani podrobený důchod zahrnujme veškeré příjmy v penězích nebo v peněžní hodnotě z pozemků, budov, výdělečných podniků, a zaměstnání, ze služebního poměru a z kapitálu, jakož i všechny jinaké příjmy, též v přírodninách, spolu s užitkovou hodnotou výroků a zboží z vlastního hospodářství nebo podniku v domácnosti spotřebovaných, po odečtení přípustných srážek.“
Dále rozebírá konkrétní znění zákona a jeho části, které jsou podle autora důležité pro výklad pojmu důchod, a také, jak je to s příjmy z pozemků a příjem z budov, z podniků, ze služebního poměru, z kapitálu, z jiných pramenů. Rozebírá všechny části, které se podle této definice započítávají, či sráží ze sumy důchodu pro výpočet daně z důchodu. Zmiňují se srážky, kdy se od důchodu odečítají.
Hlava IV. Závěrem shrnuje autor positivní pojem důchodu nejprve z hlediska hospodářského. Zde uvádí všechny součásti důchodu, které podle hospodářského hlediska do něj patří. Upozorňuje na ustanovení, které tehdejší zákon postrádá a jehož včlenění do struktury daně důchodové by znamenalo značný krok směrem k hospodářskému ideálu daně. Tím je přípustnost odečtení ztráty roku minulého od důchodu roku následujícího. Docílilo by se stabilizace poplatníkových hospodářských poměrů a v důsledku toho i stabilizace výnosu daně. Ve Spojených státech se používá již od roku 1924 a osvědčila se, později bylo toto ustanovení přijato v rozšířené formě ve Velké Británii a Německu.
Druhá část závěru shrnuje positivní pojem důchodu z hlediska formálně-právního. V této části autor uvádí, že není třeba vytvořit novou finančně-právní definici, našemu účelu lépe než jediná definici vyhovuje její opsání tím, že v určitém pořadí vypočítáme jeho jednotlivé složky. Vyjmenovává zde všechny z těchto složek formulovány v právu občanském.
Nakonec autor naznačuje, jakými směry by se snad budoucí vývoj v normativní formulaci pojem důchodu pro účely daně důchodové měl asi ubírat.