Dvě nutné opravy: Právo domovské. Pracovny donucovací

Abstrakt:

Albín Bráf v první části knihy nastiňuje základní výklad tehdy platného domovského zákona z roku 1863 a statistická data pro jednotlivé rakouskouherské země, a na jejich základě obhajuje doporučení ke změně tohoto zákona. V druhé části knihy se autor zabývá znovu obnovenou společenskou potřebou vyřešit starý nešvar, kterým je žebráctví a tuláctví. Společnost si žádá zřízení donucovacích pracoven, které provázejí mnohočetné nejasnosti, počínaje náklady na zřízení až po jejich represivní a polepšovací funkci.

(Jůzová Marie)

Hodnocení:

Kniha se skládá ze dvou částí; v první autor obhajuje doporučení k brzké změně domovského zákona, které vzešlo z jednání českého sněmu v roce 1883 svolaného za účelem dobrozdání o jeho opravě. Změna zákona byla tehdy důležitá jak pro obecní správu, tak i pro její sociální dosah. Dotýkala se široké vrstvy obyvatel, která byla zaměstnávána podle aktuální poptávky na trhu, a proto se za prací musela volně stěhovat. A právě tato volnost, jakkoliv základními státními zákony prohlášená, byla omezena tehdejšími platnými předpisy o právu domovském. Autor člení spis na tři části: výklad zákona, statistická data včetně jejich komentáře a závěrem podává námitky ve prospěch změny zákona, které podporuje právě statistickými údaji, ale i častými nesnázemi a dopady, který platný zákon způsobuje. Při svém doporučení ke změně zákona bere v úvahu i zahraniční, konkrétně anglickou, belgickou a německou legislativu z této oblasti, a soustředí se také na budoucí podobu opraveného zákona včetně potřebných zákonných výjimek, které by měl zahrnovat. V dodatku uveřejňuje návrhy českého sněmu podané vládě na zasedání v r. 1883 ve věci domovského práva a veřejného chudinství.

Druhá část knihy začíná popisem společenské situace, která si žádala rázné zakročení proti množícím se zástupům žebráků a tuláků. Bylo proto zákonem ze dne 10. května 1873 rozhodnuto o zřízení pracoven, kde osoby štítící se práce k této budou donuceny a osoby nebezpečné veřejnému pořádku budou drženy. Bráf zde objasňuje některé nesrovnalosti, které zřízení nových institucí vyvolávalo: na jakém základě budou do pracoven lidé zařazeni, kdo ponese zřizovací náklady a kdo běžné správní náklady, technické a technologické podmínky v pracovnách, problém s dostatečným výnosem z prací v nich konaných a také komplikované dosahování úlohy polepšovny i policejního orgánu. Autor také ukazuje na konkrétních datech dosavadní účinky zákona z 10. května 1873 a uvádí zahraniční vzory a příklady těchto pracoven, přičemž se zaměřuje na anglické, francouzské, švýcarské, pruské a německé řešení problému žebráctví a tuláctví. Velmi zajímavé je řešení pro české země a dále také principy fungování těchto pracoven, jejich různorodost v evropském měřítku a také statistické údaje, kterými Bráf své postřehy a argumenty dokládá.

(Jůzová Marie)