Politické spisy. Díl I. Pražské noviny (1846-1848)

Abstrakt:

Potřebnost průmyslové školy české

Zdůrazňuje nutnost školy a vzdělanosti. Odsuzuje chození do školy ze zvyku, tvrdí, že školy a učení v nich je zevšednělé a bývá odbýváno, děti se neučí nic praktického pro život. Kromě čtení a psaní by je měli učitelé motivovat i jinými věcmi, aby se chtěly učit. Odsuzuje výuku v německém jazyce, děti němčině málo rozumí, a proto si ze škol ve výsledku moc neodnášejí. Mezera mezi vzdělaným člověkem a řemeslníkem by se měla zaplnit právě průmyslovou školou, kde by se ale nemělo vyučovat v němčině tak jak je to zvykem té doby, ale naopak v českém jazyce, aby žácineztráceli čas - nejdříve se učí německy a až pak se mohou věnovat rozšiřování znalostí v oboru, který si zvolili.
V článku se Havlíček snaží čtenáře nadchnout pro tuto myšlenku, přesvědčuje ho, aby i on přispěl na výstavbu takové instituce, avizuje na národnostní stránku čtenářovy osobnosti.

Myšlenka: vlastenectví, nadšení pro učení, prostor pro češtinu. Pro národ je důležité mít vzdělané lidi, aby oni sami nebyli jinými využíváni, ale věděli, jak lépe svoje živobytí ku prospěchu svému využít.


Něco pro učitele a o učitelích

Učitelů je v této době velmi málo. Učitel nejdříve musí být pomocníkem, pak jde rok učit do semináře, pak teprve skládá učitelskou zkoušku. Jsou všeobecné stížnosti na to, že jsou učitelé špatně placeni na to, jak mají mnoho práce. Na druhou stranu podle Havlíčka neodvádějí svou práci dobře, a tak za to, co dělají, je jejich plat adekvátní. Je nespravedlivé, že učitel ve škole, který má žáka připravit do života,  nadchnout ho pro další výuku, se sám učí pouze rok, kdežto doktor, právník, nebo i kněz se musí vzdělávat např. i 12 let. Jak potom mají mít učitelé znalosti, jak učit děti? Stejně jako na lepší vzdělání samotných učitelů by se mělo hledět i na plat, který dostávají, aby měli motivaci jít učit. Vysokoškolsky vzdělaných lidí bylo v Čechách dost, ale učit nechtěli, plat byl příliš malý. Řešení Havlíček vidí v obecním majetku, ze kterého by se platy učitelů mohly dotovat, nebo v příspěvcích od lidí z vesnice či města.

Myšlenka: učitel by měl být k sobě upřímný: když chce více peněz, musí více znát a žáky lépe učit.


Co jest obec?

Obec nemá být pouze oplocené místo, kde lidé žijí vedle sebe, ale místo, kde lidé žijí spolu a pro sebe. Každá obec by měla být založena na všeobecném užitku lidí, kteří v ní žijí.  Žít v obci znamená pro občana nejen mít z ní užitek, ale také určité povinnosti. Havlíček rozlišuje občana, který do obce přistupuje dobrovolně na základě svého rozhodnutí (a který je jí velmi užitečný), a občana v obci narozeného, který neměl na výběr (takový je většinou pro obec neužitečný). Kdo je v obci více činný, má také nárok na větší užitek z obecního majetku; nejde ale jen o příspěvek finanční, může to být i práce. Občan každé obce by měl znát zákony a zřízení, které v ní platí, protože jen tak může vědět, jaké má k ní povinnosti a jaká práva ze zákonů vyplývají. Když bude občan chtít ošidit obec o daně, ošidí tím sám sebe, protože peníze, které chybí obci na její správu, musí vybrat jinou daní, aby na svou správu měla. Účel obce pro občana: jistota (zakročí proti škodlivému, umožní užitečné), pokrok (zaruči, že každá dobrá novinka bude co nejdříve i v obci zavedena) a svoboda občana (veřejná bezpečnost, dodržování zákonů, samostatnost občana), vzdělávání dětí. Toto by sice obec zajišťovat měla, ale v praxi se to neděje.

Myšlenka: občanské smýšlení, znalost zákonů, průhledné hospodaření obce


Spis Dra. Braunera o naších selských záležitostech

Havlíček reaguje na vydanou knihu Braunera. V českých zemích se nejvíce hledělo na rozmach průmyslu, obchodů na burzách a na obyčejné rolníky se zapomínalo. Brauner vydává knihu, jak rolnictvo při tamních poměrech může zlepšovat své postavení. Kniha pojednává o bezpráví, které se rolníkům děje jak z hospodářského hlediska, tak i od úředníků. Zde připisuje radu, jak tuto škodlivost odstranit. Havlíček rozebírá každou Braunerovu radu, ke které přidává svůj komentář. Témata, kterými se zabývá: výchova a vzdělání, sňatky a dělení polí, hospodářství jako celek. Dříve, než byl článek celý zveřejněn, reagoval Brauner na Havlíčkův popis knihy, že ji nepochopil a že ji špatně vykládá. Havlíček pak ospravedlňuje svůj výklad knihy jako správný. Sporným bodem byly sňatky, kdo a jak se může ženit, zda by se měly sňatky omezit či do svobody rozhodnutí nezasahovat.

Myšlenka: Každý dělá vše jen pro sebe, a co obecní je, to ať pustne. Vstup do manželství je právo každého, vzdělání je důležité.


Zřízení české Jednoty průmyslové

Snahy o rozkvět domácího průmyslu (výstavy), z jedné takové úspěšné výstavy se zrodila Průmyslová jednota. Účelem Jednoty bylo „probuzení“ průmyslu v Čechách. Bylo sepsáno 34 všeobecných pravidel, kterými se Jednota řídila. Havlíček v článku přesvědčuje čtenáře, aby se i oni stali členy Jednoty, aby vložili příspěvek, protože jen při finanční síle může být organizace prospěšná.

Myšlenka: Jednota může být úspěšná pouze tehdy, bude-li mít dostatek členů a tím i prostředků pro splnění svých vytyčených cílů. Bez toho to budou jen plané ideály.