Politické spisy. Díl II. Národní noviny (1848-1850). Část 2.

Abstrakt:

Potřeba foederace.

   Havlíček se vysmívá vlně „bratrské lásky ke všem národů,“ jež je nyní moderní. Ttvrdí, když milovat národy, tak všechny, a ne jenom Němce a Maďary. Tyto svrchované národy pouze o bratrství mluví, ale mají rádi svoji suverenitu. Proto spojení malých národů a společné demokratické vládnutí je řešením v této situaci.


Die Deutschen Hegemonen [německá nadvláda].

    Zde pouze komentuje a přikládá úryvky z knihy Die Deutschen Hegemonen, kterou napsal Polák Julian Klaczk. Pro Havlíčka byla tato kniha velmi důležitá, a proto ji také přijal do sbírky „Duch Národních novin.“ Kniha je pravdivým obrazem německého útlaku Slovanů. Chtěl otisknout celou knihu, ale jak sám uvádí, dle zákonu by byli trestně stíháni. Havlíček o knize píše: „Knížka sama rozdělena jest na tři části: v první vykládají se nynější nespravedlivosti německého parlamentu k Poznaňsku a následky toho; tato část obsahuje mnoho nových a zajímavých zpráv a náhledů, v druhé líčí historickým způsobem německé sobectví proti Slovanům, zabalené do roucha náboženství, civilisace a svobody, třetí obsahuje náhledy o budoucnosti Slovanů.“
Text je spíše doporučen k získání pravdivého obrazu tehdejší doby, není určen k poznání osoby K. Havlíčka-Borovského.


Také něco o svornosti.

KH zde mluví o německo-maďarské svornosti k Slovanům, která je spíše nadřízeností a intrikánstvím, které KH kritizuje.


Šlechta a Slované.

    Havlíček kritizuje šlechtu, která tvrdí, že bojuje jen pro svého císaře a krále, což znamená, že chce od krále větší moc, pozemky a honoraci. Oproti tomu, Slované bojují za svou svobodu a rovnoprávnost, jež očekávají také od svého spravedlivého císaře. I když Slované nepochlebují císaři jako vládnoucí korouhvičky, myslí to s ním nejlépe. Slované dokážou trpět za své myšlenky, názory a pravdu, jež se rozrůstá po celé monarchii, a kterou křivdou nezastaví.


Ministerská nařízení.

    Nařízení se týká náhrady za povinnosti poddanstva. Článek není ani příliš kritický.


Rovnoprávnost na vysokých školách v Praze.

    Akademický senát vydává svá ohlášení pouze v německém jazyce a přitom je má vydávat dle oktrojované ústavy v obou zemských jazycích. Důvodem, proč tomu tak není, je to, že Akademickému senátu chybí překladatel do češtiny. Havlíček tvrdí, že je hřích překládat v mateřské zemi do mateřského jazyka na úřadech a všude tam, kde se musí umět česky.


Kandidáti křesel ministerských.

    Havlíček rozebírá kandidáty na uvolněné posty ministerských křesel po hraběti Stadionovi, který byl minstrem spravedlnosti a vedl i ministerstvo vyučování. Kandidátů je několik a Havlíček rozebírá každého zvlášť. Text není ekonomický, ale slouží k porozumění dalším textům, které na něj navazují.


Nová knížka od hrab. Lva Thuna.

    Havlíček polemizuje o nově vydané knize hraběte Thuna, který se stal ministrem osvěty a náboženských záležitostí. Jedná se totiž zároveň o první českou knihu sepsanou rakouským ministrem. Diskutuje o jednotlivých částech a vykládá na ně svůj názor, který ukazuje na jeho liberální myšlení, kdy reaguje coby liberální člověk. Dále Havlíček rozebírá povahu Slovanů, když reaguje na rovnoprávnost a ukazuje nedostatky v německé povaze. Thun ve své knize kritizuje politické myšlení Národní strany, především myšlenky uváděné v Národních novinách. Reakce na citace uvedené z knihy hraběte Thuna jsou jednoduchými myšlenkami Národní strany. Čím více Havlíček reaguje, tím více se dozvídáme o politickém myšlení Národní strany. Nejprve objasňuje základy setrvání Národní strany, posléze obhajuje a uvádí na pravou míru některé nejasné skutečnosti; zejména se jedná o obranu hesel: „národnost, demokratie a foederace“, poté o koaliční myšlení a federaci. Havlíček vysvětluje rozdíl mezi federací, kterou Národní strana prosazuje, a centralizací, která je patrna z Thunovy knížky. Ve federaci jde každému národu o samostatnost ve společném zřízení, kdežto v centralizaci je Rakousko (a Němci) a posléze zbytek, ale kde jsou všichni (ne)rovnoprávní. V závěru vyvrací poslední falešné obvinění o vedení Národní strany, o ziskuchtivosti Národních novin a také monopolu vyjádření. Poslední dvě kritiky se vztahují na výrok „hlouček předbřeznových vlastenců“, neboť sám ministr do toho hloučku prý patřil a nyní se stal opozicí, a potom o Pravici slovanské.
Tento článek bych považoval za nejekonomičtější a nejpoetičtější ze všech vybraných. Je zde nádherně popsána charakteristika Národní strany, její myšlenky, které jako reakce na jednotlivé urážky jsou snadno pochopitelné.


Rovnoprávnost.

    Havlíček se zde zaobírá rovnoprávností u soudu, kdy po březnu 1848 se mohla soudní jednání vést u všech instancí u českého apelačního soudu Pražského v českém jazyce. Ale v říjnu 1849 nejvyšší soud Vídeňský vydal rozkaz, aby Pražská apelace jednala a rozsudky vydávala v německém jazyce, a do češtiny tlumočila nejnižší instance. Tím vzniká několik rozepří. Český občan ztratí rovnoprávnost, protože u soudu jde o slovíčkaření a nedokáže se odpovědně přeložit soudní jednání, protože je malá znalost českého jazyka. Nejnižší soud, jenž bude překládat, má moc změnit rozsudek. A co to je za rovnoprávnost, když i nejvyšší právní úřad tu rovnoprávnost omezuje.


Zemská komise k vyvazení gruntů.

    Havlíček se především zaobírá volením komise, především se zastavuje nad volbou do okresních komisí. Zastává hledisko, že zemská komise, má vybírat do okresních komisí takové členy, co jsou nejvíce důvěryhodní u obyčejných lidí, kteří potřebují odborné zástupce, kteří dané problematice velmi rozumí. Bývalá vrchnost se dokáže postarat, aby jim nebylo ubíráno, a dle práva svou křivdu obhájit  zpět a náhradu vypočítat. Ale obyčejný lid v tomto směru vzdělaný není. Havlíček ale odsuzuje, aby do okresních komisí byli voleni krajští úředníci. Buď je úředník schopný, a tudíž by se měl plně věnovat svému úřadu v této neklidné době, anebo úředník schopný není, a proč tedy by se měl stávat předsedou okresních komisí. A také by se dostali krajští úředníci do rozporu se svými nedávno vydanými zákony, které jako krajští úředníci vydali, a nyní, jako vrchnost komise by je museli rušit. V závěru ještě k rovnoprávnosti sarkasticky uvádí: „nestane-li se nějaký div, sotva dva tři budou správně česky psáti.“


Foederace.

   Havlíček nejprve otiskl článek z vládních novin, o „Foederaci v Rakousku,“ který obhajuje rakouské vládní počínání, s ideou rovnoprávností udržet fungující federaci, jakožto správné zřízení. Havlíček na to kriticky reaguje a ptá se, proč je rušena svoboda tisku, když má být rovnoprávnost, proč má vláda po celé zemi vojska klid hlídající, i když se nic neděje. Hlásá, že pro federaci je pouze z důvodu, politické samostatnosti, po které každý národ touží z přirozeného pudu. Ale tento pud by mohl vést i k rozpadnutí říše.


Proti nadvládě.

    Havlíček reaguje na dva články. První je článek o známé knížce hraběte Lva Thuna, druhý je od pana Landsteinera. Oba články jsou vytisknuty a k tomu přidána Havlíčkova reakce. Na první reaguje velmi rozzlobeně. Z článku dominuje „Faustrecht "(Pěstní právo) o myšlence Němců na německou nadřazenost. Druhý článek je otevřenou kritikou Slovanů, na což reaguje Havlíček tím, že bude veřejně tisknout tyto ministerské články, ať se o nich všichni dozvědí. Toť nejlepší reakce.


Jak se chovat k úřadům.

    Po jmenování nových úředníků Havlíček nevznáší ihned přímou kritiku, dává čas úředníkům, co předvedou, ale spíše radí lidem, jak se k úředníkům a na úřadech chovat. Uctivost je lepší než křik a nadávky. Znát mírně svá práva a nebát se je prosadit. Ale hlavně apeluje na to, aby na českém úřadu byl úředník, co umí řádně česky. Pokud ne, má se lid obrátit na vyšší instanci a žádat česky se dorozumívajícího se úředníka, dle práva od císaře a ústavy. Dávat na úřady pouze lejstra česky psaná a česky psané věci pouze přebírat. Nabádá, aby ti, co umějí dobře německy, mluvili hlavně česky na úřadech a prosazovali češtinu oproti němčině, kterou by chtěl mluvit  pro ulehčení úředník. Tím pomůžou nevzdělanému lidu.

(Brožek Jan)

Hodnocení:

Kritika starého mocnářství R-U, která není příliš ekonomicky zaměřena, ale především kriticky. Díla se spíše zaměřují na politické dění, které Havlíček vysvětluje prostým občanům. Zejména se jedná o myšlenky Federace a Rovnoprávnosti. Nejekonomičtější článek bych považoval 149. Nová knížka od hr. Thuna, kde Havlíček reakci uvádí hlavní myšlenky Národní strany.

(Brožek Jan)