Článek se snaží řešit situaci českého chudinství veřejného, které se stará zejména o osoby staré, invalidní, nezaměstnané, sirotky, ale i jiné osoby, které jsou v nouzi. Zmiňuje se o změně zákona domovského, který přesouvá alespoň část povinností a plateb z vesnických obcí na průmyslová města, kam se s rostoucím průmyslem stěhuje množství osob. Platilo totiž, že dávky potřebným vyplácela domovská obec, ale pokud se osoba přestěhovala, tak domovského práva nabyla až po 10 letech a z tohoto důvodu spočívala stále většina břemene na obcích venkovských, povětšinou chudých. Fáček nabízí různá možná řešení, např...