Autor kritizuje postupy a závěry Karla Engliše související se snahou teleologicky vyložit proces směny a to především prostřednictvím vyvracení jednotlivých Englišových tvrzení. Kritizuje především tzv. „zvláštní způsob myšlení“, kterým Engliš z teleologicky nesrovnatelných subjektivních užitků směňujících osob vytváří jednotnou teleologickou soustavu. Autor při své kritice rovněž vychází z obecného Englišova příkladu výpočtu směnné relace, přičemž odmítá možnost vytvoření teleologické souvislosti pomocí prostých početních úkonů s prvky, mezi nimiž původně žádná souvislost není... |