Hospodářská nejistota – podnikatelé, obchodníci a další nevědí předem, jak velký zisk budou mít. Záleží na tom, zda je konjunktura či recese. Odstranění nejistoty v hospodářství je jedním z největších problémů civilizace, protože zde se pak odráží mravní reflexy jako např. problém bídy, nezaměstnanost.
Cílem práce je ukázat projevy hospodářské nejistoty, jako je problém měny a problém konjunktur. Problém hospodářské nejistoty, nestálosti peněžní hodnoty, jenž můžeme v základě popsat jako problém cenové nestálosti, která je důsledkem hospodářské nejistoty. Nejvšeobecněji můžeme tento problém popsat jako hospodářský rytmus. Jak stabilizovat měnu, resp. jak stabilizovat ceny? Propagovaná myšlenka je „stabilizovaný dolar“ jako pevná peněžní hodnota, se kterou se mohou měřit všechny ostatní hodnoty. Tato myšlenka nevyvozuje důsledky mezi konjunkturou a cenami a tím i konjunkturou a peněžní hodnotou. Cílem spisu je určit souvislost problému konjunktur a problému peněžní hodnoty a charakterizovat, jak lze dosáhnout cenové stability měnovými reformami a jinými prostředky. Nejde o to v celé šíři řešit problém konjunktur, ale zabývat se pouze účinky nejistoty konjunkturami vyvolané.
Část všeobecná – VZTAH MĚNY A KONJUNKTURY
První kapitola. Cenové cykly
Cenová hladina není pouze průměr jednotlivých statků, ale je to skutečný systém cenových relací. Normální cenová hladina není stálá, je stále v pohybu. Tyto pohyby nazýváme cenovým cyklem. Cenová hladina je odrazem hospodářského dění.
Cenové cykly nejsou jevem izolovaným, ale jsou jedním ze symptomů hospodářského cyklu. Autor také popsal jednotlivé znaky hospodářského cyklu.
Teorie cyklů je v počátku, i když její část – teorie hospodářských krizí – je předmětem bádání.
Vezmeme-li úhrnnou řadu cenových indexů pro různé země, pak z toho vyplývá, že cenové vlnění je nejdůležitější z celého hospodářského cyklu. Cenové vlnění nevykazuje rozdíly mezi cenovým rytmem pevných statků kapitálových a statků spotřebních, pokud většinově podléhají rytmu.
Jak bylo řečeno výše, cenový cyklus je nejdůležitější pro výklad hospodářského cyklu. Na krizi se pohlíželo jako na naprosto běžnou věc, protože se vědělo, že se jedná o hospodářskou recesi, která se pravidelně střídá konjunkturou. Toto můžeme také popsat jako zákon akce a reakce, akce vyvolává reakci. Příčiny růstu cenové hladiny je lepší hledat na straně cenotvorných momentů, na straně nabídky, na straně příčin, jež souvisejí s výrobou. V potaz budeme brát jak výrobu zemědělskou, tak i výrobu průmyslovou.
Zemědělská výroba má svůj žňový rytmus, od něhož je závislý protichůdný rytmus cenový. Toto popsal Moore ve své hypotéze žňového cyklu.
Rytmem průmyslové výroby se zabýval Aftalion; její vrchol byl před začátkem první světové války a vycházela ze základů statistické indukce. Podrobně rozebírala produkční data.
Casselova hypotéza o konjunktuře a měně se zabývá hlubšími příčinami hospodářského a cenového vlnění. Rozlišuje krátkodobé a dlouhodobé cyklické pohyby. Cassel bádá, jaký vliv má množství zlata jako základ měnové jednotky na cenovou hladinu. Nespokojil se s tím, že při stoupajícím množství zlata hladina cen klesá, ale pokusil se i o statistické určení vlivu množství zlata v jednotlivých letech na cenovou hladinu. Cassel se pokusil vystopovat, jaký by asi měl být průměrný růst zásob zlata, aby odpovídal přírůstkům hospodářského rozvoje.
Druhá kapitola. Měna a ceny
Souvislost cen a peněz je zahrnuta v otázce „kupní síly peněz.“ Peníze jsou měřítkem hodnot. Hodnota statku je směnný vztah k jinému statku a tento vztah se mění, není stálý. Řešením této nestálosti je průměrné hodnocení. Hodnotové úsudky lidí se odchylují a mění. Říkáme, že ceny klesly nebo stouply. Cena je abstraktní, ale hodnota peněžní jednotky, směná hodnota peněz, je konkrétní. Hodnota peněz je metafora, kterou se kryje směnná hodnota důchodu nebo kapitálu.
V hospodářství se buď spotřebuje méně než se vyrobí, má vyšší důchod než spotřebuje, a díky tomu vznikají úspory, které jsou dispozicí k rozšíření výroby a poklesu cen. Anebo hospodářství spotřebuje více než vyrobí, žije na dluh, což jsou případy cenové inflace, zbrzdění vývoje, popřípadě krok nazpět ve vývoji. Když je spotřeba totožná s reálným důchodem, můžeme říci, že symbolická hodnota peněz odpovídá důchodu.
Peníze jsou pasivním nástrojem směny. Jsou poukázkou na jistotu ceny. Když jsou ceny stálé, mohou mít peníze kupní sílu stejnou. Všechny příčiny působící na výši cen jsou na straně statků a důchodů. Peníze jsou jen pasivním vyjadřovatelem, resp. platidlem těchto cen a důchodů. Nejde jen o problém peněžní, jde o problém cenový.
Peníze nemusí být kryty zlatem, je to přežitek dávných dob. Jednotka měny je symbolická hodnota. Kupní síla je tvořena stavem cen, které oceňuje kusem kovu, případně ho nadceňuje, pokud slouží jako platidlo. Není možné se domnívat, že by dnešní miliardové obraty byly realizovány penězi, jež jsou kryty zlatem. Zlato nepůsobí na hodnotu peněz.
V době katastrof a válek zlato nedrží peněžní jednotky, nedrží cenové hladiny, ale naopak se odpoutává. Naopak, výše důchodu má vliv na hodnotu peněz.
Vztah měny a konjunktury je vztahem technického rázu. Měna ulehčuje směnu. Konjunktura je způsobena vlivy ležícími ryze v okruhu výroby a důchodu. Teoretický požadavek hospodářské politiky na docílení co největší hospodářské jistoty a bezpečnosti, staví problém tak, že by to byl takový stav, při kterém by byla cenová hladina stálá. Stálá cenová hladina může být vykládána různými způsoby. Stačí pokládat cenovou hladinu za stálou, když v kterémkoli čase je formálně vyjádřena týmž úhrnným cenovým indexem.
Část zvláštní – Problém stabilní měny
Jak docílit stálé cenové hladiny? Existuje řada návrhů, ale autor se věnuje návrhu tabelární měny. Základem je hledání statku, jehož hodnota by se neměnila a s nímž by bylo možné měřit hodnotu jiných statků.
Třetí kapitola. Stabilizační právní prostředky (Tabelární měna).
Vychází z cenových indexů. Předpokladem jsou spolehlivá cenová, indexová čísla, vydávaná veřejným orgánem, které by mohl každý použít. Všechny sumy určené k splacení v budoucnosti by se podrobovaly v době splácení přepočítání podle cenového indexu, resp. podle procenta, o které se index změnil za dobu od vyplacení půjčky nebo vzniku dluhu.
Tato metoda se dá použít ke stabilizaci důchodů. Stala se populární při uzavírání mzdových kolektivních smluv. Jedná se o přechodné opatření pro doby, kdy dochází ke značným cenovým kolísáním a kdy je nutné užít ostrá opatření, aby se zachránil nejnutnější životní standard zaměstnanců. Tabelární metoda vyšla ze snahy ustálit ceny. Předpokládá cenové kolísání, které nechce a nemůže ztlumit, ale jen jeho účinky obejít. Při správném výkladu nesmí vést k cenové nejistotě.
Čtvrtá kapitola. Stabilizační prostředky monetární. (Stabilní měna v užším slova smyslu).
Tato kapitola detailně rozvádí doposud všechny známé stabilizační monetární prostředky jako je bimetalismus, Wolowského teorie, Walrasův plán, veškeré návrhy Irvinga Fischera, kritiky Fischerových návrhů – Casselův návrh, statkový dolar, Lexisova alternativa a statkové nazírání, různé stupně kvantitativní teorie, stabilní dolar a politika úvěrových bank. Závěrem je, že cesta izolované nápravy měny by nebyla schopna provést stabilní měnu, resp. měnu se stejnou kupní silou. Je zásadním omylem hledat za spořádaných stabilních poměrů kupní sílu měnové jednotky v kovu, jímž je reprezentování. Ale ani v poměrech s měnou papírovou by tomu tak nebylo. Lze to jen regulací oběživa podle zásad kvantitativní teorie. Všeobecně se přikládá měnovému systému význam, který nemá. Měnový systém je do značné míry velmi cenným prostředkem k ulehčení oběhu, a tím i aktivním činitelem obecné produktivity, ale pouze jako prostředek ulehčující, jako technický element, nikoliv jako aktivní činitel tvorby cen. Všechny příčiny působící na výši cen, jsou na straně statků, důchodů, peníze jsou pasivním vyjadřovatelem, resp. platidlem těchto cen a důchodů a technickým prostředkem směny, resp. statkem směnným, ale ne jako samostatné zboží.
Pátá kapitola. Stabilizační prostředky úvěrové.
Detailně popisuje Wickselovu úvěrovou teorii, celkově politiku úvěrové inflace. Zaobírá se cedulovou bankou a oficiálním diskontem, teorií konjunktur a úvěrovým stabilizačním řešením. Popisuje systémy bankovnictví v Německu, USA, Velké Británii a Francii a upozorňuje na jejich vzájemné odlišnosti, které jsou dány tradicí, stářím hospodářství, vývojem průmyslu aj.
Doslov
V doslovu autor shrnuje veškerá různá řešení, jejichž cílem je docílit pevné, ustálené cenové hladiny, a poukazuje na jejich omyly. Problém stabilní měny je jen méně přesným označením problému stabilní cenové hladiny. Nestálost cenové hladiny je následek konjunktur. Z toho vyplývá, že zásadním řešením je řešení otázky konjunktur. Monetárními reformami lze sice stabilizovat mezinárodní kurz měny, ale nelze jím řešit problém pevné cenové hladiny, protože jím nelze vyřešit problém konjunktur. Celý problém stabilní měny spočívá ve starém problému, jak udržet rovnováhu v hospodářském životě a udržet výši hospodářského blahobytu, který již byl jednou dosažen. K celému problému stabilní měny autor zaujímá záporné stanovisko, protože není správné se pouštět do hledání správné konjunkturální teorie. Ekonomická věda musí vycházet z pasivního pozorovatelského postoje, který ji sbližuje s ostatními vědami, jako jsou vědy sociální aj.
Dodatek. Formální vyjádření cenové hladiny.
Zde autor popisuje metodu cenových indexů a teoretické podklady pro sestavení tohoto indexu, dále index životní míry, velkoobchodní cenové indexy, metody, jak vystihnout typický budget, statistiku rodinných účtů, maloobchodní indexy, index založený na datech k fyziologickým výzkumům a všechny jejich sporné body. Rovněž ilustroval veškeré výše zmíněné indexy na základě domácího šetření v časovém rozmezí od ranného středověku až do roku 1914 s návrhy výpočtu vývoje indexů v budoucnosti.
Podle mého názoru kniha vede k zamyšlení nad vznikem cenových nestabilit a velmi dobře popisuje všechny různé teorie cenových cyklů, úvěrových cyklů, monetární teorie a různých dalších způsobů k dosahování cenové stability. Líbí se mi, že porovnává různé bankovní systémy v USA, Německu, Francii a Velké Británii. Avšak autorův návrh řešení cenových nestabilit cenovými indexy mi v dnešní době připadá jako naprostý přežitek a je pro současnou ekonomii nepoužitelný.
(Havlínová Nikola)