Práce, peníze a politika
|
Autor:
|
Macek, Josef
|
|
Typ:
|
kniha
|
|
Klíčová slova:
|
Greshamův zákon, hospodářská krize, hospodářská politika, majetková daň, měnová politika, sociální reforma
|
|
Bibliografický záznam:
|
MACEK, Josef. Práce, peníze a politika. Praha:vydal Jan Laichter v Praze. 1932, s. 190. Dostupný také z WWW www.bibliothecaeconomica.cz/library/
|
|
Nakladatel:
|
vydal Jan Laichter v Praze
|
|
Rok:
|
1932
|
|
Rozsah stran:
|
190
|
|
|
|
|
Dostupnost v BE:
|
Náhled ke stažení, plný text v Mediatéce CIKS VŠE
|
Abstrakt:
Autor se zabývá stavem československé ekonomiky ve 20. a 30. letech 20. století. Analyzuje řešení důsledků hospodářské krize v tehdejším Československu. Vyvrací mnoho teorií a akcí provedených tehdejšími politiky. Radí a navrhuje dokonalejší léčbu. Zpočátku se zabývá teorií obchodní bilance, jíž samotnou odmítá. Poté se věnuje měnové politice, kde hodnotí hlavně pokusy o ozdravění měny. Zabývá se i tím, co vlastně peníze pro společnost znamenají a co jsou ve své podstatě. Peníze se pak prolínají do sociální části, kde řeší vykořisťování pracovníků.
(Syrochmanová Hana)
Hodnocení:
Autor se zabývá stavem ekonomiky před, v a po krizi v Československu ve 30. letech. Hodnotí a převážně kritizuje různé teorie či pokusy v léčení ekonomiky. Nejvíce mne překvapilo, jakým stylem vyvrací věci jako "blahobyt jsou peníze", "cílem hospodaření je zisk", "aktivní obchodní bilance"(a bilance státu jako taková vůbec) nebo "zlaté krytí měny". Nejvíce mne zaujalo vyvracení toho, že je nesmysl měřit obchodní bilanci státu. Macek říká, že navíc ani nejde o bilanci státu, ale je to práce soukromníků, kteří jí tvoří tím, že vyvážejí do ciziny a kupují z ciziny, nejde o stát. Dále, že vývoz není znamením úspěchu a rozkvětu, stejně tak dovoz není ochuzování státu a pokud politici mluví o soběstačnosti země, je to opět nesmysl - vyvážíme-li, pak kupujeme z ciziny a nejsme soběstační. Pokud o tom, člověk popřemýšlí, mohl by dát Mackovi za pravdu. Navíc Macek to podává velmi čtivě a přesvědčivě. Jeho doslov, kde radí "jak z krize" či všeobecně z tehdejšího stavu ekonomiky, mne přesvědčil o tom, že Macek je tak trochu utopista. Příčinou hospodářské krize je podle něho samotné smýšlení lidí, příčina je tedy uvnitř člověka, nikoli vně, kde hledají všichni. Řešení vidí v tom, že všichni lidé změní své mínění, což je podle mne nemožné a navíc je to dlouhodobá záležitost, která je nejspíše i neuskutečnitelná. K tomuto řešení samozřejmě doporučuje také další opatření jako sociální reformu, jednotnou měnovou politiku v rukách vlády, větší investiční činnost veřejných korporací atd. Těmito dalšími řešeními mi Macek naprosto spadá do role socialisty.
(Syrochmanová Hana)