Nezaměstnanost a podpůrná péče v Československu

Abstrakt:

Práce se zabývá nezaměstnaností a systémem podpůrné péče v Československu ve 30. letech 20. století. Nečas se zde věnuje statistice nezaměstnanosti a některým problémům, jako např. problému sezónních dělníků nebo přestárlých uchazečů o zaměstnání.

(Bartolomová Lucie)

Hodnocení:

Práce Ing. Jaromíra Nečase, který byl v době, kdy práce vyšla, ministrem sociální péče, obsahuje 7 kapitol.
1.    kapitola – Pojem nezaměstnanosti
Nečas se zde zabývá problémem definice nezaměstnanosti a překážkami jejího jednoznačného výkladu především s ohledem na zařazení do systému podpůrné péče. Upozorňuje hlavně na problém záměny pojmů počet neumístěných uchazečů o práci a počet podporovaných.
2.    kapitola – Statistika nezaměstnanosti
Zde Nečas popisuje vznik a provádění statistického sledování nezaměstnanosti v Československu. Ohrazuje se proti kritice, že nezaměstnanost je nedostatečně sledována a že dochází k „nafukování“ počtu nezaměstnaných, ale upozorňuje na to, že někteří lidé, kteří splňují podmínky pro přiznání podpory, podporu nedostávají. Dále se zde zabývá některými ukazateli nezaměstnanosti, jako je např. hustota nezaměstnanosti, nebo sezónními výkyvy. Také popisuje důvody, proč  se rozcházejí data ze zprostředkovatelen práce s daty ze sociálně-pojišťovacích ústavů.
3.    kapitola – Otázka pracovní sezony a tzv. sezónních dělníků
Rozděluje zde povolání na 3 skupiny: vysloveně sezónní, nepřímo sezónní a ostatní. Problém sezónních dělníků by se měl podle Nečase řešit tzv. existenčním minimem. Dále upozorňuje na to, že vlivem strukturálních změn už vlastně neexistují sezónní dělníci, ale spíše sezónní práce. Jedná se např. o zemědělství. Zemědělští dělníci přes zimu pracují v průmyslu jako pomocné síly nebo např. v tzv. domácké výrobě v zemědělství (krajkářství, hrnčířství, …). V době krize ale příležitost pracovat v těchto odvětvích klesá. Při zkoumání nezaměstnanosti zemědělských dělníků je třeba brát v úvahu všechny tyto faktory. Upozorňuje na to, že do státní stravovací akce je zařazována jen malá část sezónních zemědělských dělníků, protože podle směrnic jsou z této akce vyloučeni sezónní dělníci, kteří byli zaměstnání alespoň polovinu sezóny, bez ohledu na to, kolik si vydělali. Sezónní výkyvy má jak počet nezařazených uchazečů o zaměstnání, tak i počet podporovaných a to nejen v Československu, ale i v jiných státech (Německo, Rakousko).
4.    kapitola – Přestárlí a jejich nezaměstnanost
Nečas upozorňuje na to, že v některých průmyslových odvětvích je nedostatek pracovníků, zároveň se ale ve stejných odvětvích vyskytují neumístění uchazeči o zaměstnání. Hlavním důvodem je neochota zaměstnávat osoby starší 50 let. Najít řešení je problematické. Např. rekvalifikace není možná, protože i v oborech, na které by se tito lidé rekvalifikovali, existují nezaměstnaní v této věkové kategorii. Tito lidé nemají nárok na důchod z dlouhodobého sociálního pojištění, někteří nemají nárok ani na gentskou podporu v nezaměstnanosti. Nečas kritizuje názory, že by tito lidé měli pobírat invalidní péči. Říká, že není možné je všechny zařadit mezi invalidy, protože pro to musí být splněny určité podmínky. Také to nelze řešit snížením věkové hranice odchodu do starobního důchodu, protože by to bylo finančně neúnosné. Říká, že tito lidé vlastně splňují podmínky pro chudinskou péči, ale hospodářská situace obcí není taková, aby se o tyto lidi postaraly, proto je nutné umožnit obcím tuto péči nebo ji musí na sebe převzít stát.
5.    kapitola – Kontrola podpůrné péče
Nečas popisuje způsoby kontroly podpůrné péče. Jde o kontrolu provádění předpisů o státním příplatku k podpoře nezaměstnaných nebo kontrolu evidence uchazečů o zaměstnání. Vyjmenovává i úřady, které se kontrolou zabývají.
6.    kapitola – Uplatňování pracovní povinnosti
Nečas komentuje názory, které se objevovaly, že by měla být zavedena pracovní povinnost pro nezaměstnané, že by tedy tito lidé za podporu museli odvést určitou práci, aby nedocházelo ke zneužívání podpory. Nečas ale upozorňuje na to, že lidé, kteří odmítnou nabízenou práci, pozbývají nároků na podporu. Pro případ zavedení pracovní povinnosti zde vyjmenovává podmínky, které by měly být splněny, např. že musí jít o práce příležitostné, nesmí s nimi být spojeno nebezpečí úrazu atd. Nečas ale se zavedením této povinnosti nesouhlasí. Navrhuje, aby byla posílena finanční situace obcí a ty by pak mohly najímat nezaměstnané do řádného pracovního poměru za řádné mzdy. Tak by podle něj došlo ke snížení nákladů i nezaměstnanosti.
7.    kapitola – Náklad na nezaměstnané v naší republice a v jiných státech. Produktivní prací proti nezaměstnanosti
Nesouhlasí zde s kritikou, která se ozývá, že náklady na nezaměstnané v Československu jsou příliš velké. Uvádí srovnání s některými zeměmi – Belgie, Francie, Itálie, Velká Británie, ze kterého vyplývá, že průměrná denní podpora je v Československu nejnižší ve srovnání s těmito zeměmi. Dále zde uvádí činnosti, které ministerstvo sociální péče provádí k odstranění nezaměstnanosti. Je to vytváření příležitostí k práci např. podporou výroby, vývozu atd. Další činnosti jsou preventivní péče a reforma podpůrné péče.

V textu je 5 tabulek, součástí práce jsou také 4 přílohy:
A: Počet neumístěných uchazečů v jednotlivých třídách povolání podle stavu z konce měsíce března 1933, 1937 a 1938.
B: Počet neumístěných uchazečů v obvodech jednotlivých okresních úřadů podle stavu z konce měsíce dubna 1933, 1937 a 1938.
C: Vzor kartotékového štítku, jehož veřejné zprostředkovatelny práce používají při evidenci uchazečů o práci.
D: Statistické mapy, v nichž je zakreslena kvóta neumístěných uchazečů z obyvatelstva v obvodech jednotlivých okresních úřadů podle stavu z konce dubna 1933 a 1938.

(Bartolomová Lucie)