Autor se v článku zaměřuje na porovnání reálných dělnických mezd v období prvních dvou pětiletek s předválečným rokem 1913. V letech 1917 – 1921 v období tzv. vojenského komunismu došlo k velkému poklesu průmyslové i zemědělské výroby, rozvratu peněžní soustavy a k naturalizování směny. Východiskem svízelné dělnické situace se podle Lenina měla stát nová hospodářská politika NEP. Ačkoli uplatnění NEPu znamenalo růst zemědělské i průmyslové výroby a zároveň i reálných mezd, až do začátku první pětiletky v roce 1928 byla reálná mzda dělníka na nižší úrovni než v předválečném období. Růst nominálních mezd rychlejší než růst cen však přinesl problémy v zásobování a proto byl v roce 1928 zaveden přídělový systém. Dělníci dostávali normované množství zboží za normované ceny. Množství záleželo na odvětví, jeho důležitosti pro uskutečnění pětiletého plánu a důležitosti v podniku samotném. Kromě nízkých cen normovaného obchodu existovaly vyšší ceny obchodu volného a ještě vyšší ceny trhu kolchozního, za které si bylo možné zboží koupit. Na konci první pětiletky v roce 1932 byla reálná mzda průměrného dělníka či úředníku o 10 až 20% menší než před válkou.
V období druhé pětiletky rostla nominální mzda pravidelně každý rok. Růst normovaných cen a pokles cen volného obchodu a kolchozního trhu vedly v roce 1935 ke zrušení přídělového systému. Průměrná nominální mzda však rostla pomaleji než ceny zboží, tudíž průměrná reálná mzda na konci období druhé pětiletky je nižší než v předválečném období a nižší než v prvních letech NEPu.