První část knihy se zabývá teoretickou stránkou peněz. Autor chápe drahé kovy a peníze jako určitý druh zboží. Jejich cena je vysvětlena vzájemným působením nabídky a poptávky. Rozebírá téma inflace, respektive cenových indexů, ke kterým se staví skepticky. Argumentuje tím, že není jasné, do jaké míry může za zvýšení ceny působení nabídky a poptávky po statku a do jaké míry může za zvýšení ceny snížení kupní síly peněz.
Dále se zabývá funkcemi peněz, kde za plnohodnotné peníze považuje pouze ty, které jsou z drahých kovů nebo papírové bankovky, které jsou však drahým kovem podložené. Válečné peníze, které nejsou podložené drahým kovem, nepovažuje za plnohodnotné, neboť ztratily funkci měřidla a uchovatele hodnoty. Ovšem vyzdvihuje vznik bankovního sektoru, který poskytuje úvěrové peníze, neboť kovové by byly brzdou lidského pokroku.
Zajímavý je závěr autora, že peníze jsou poměrně stabilní, nemění se časovým vlněním, ale v časově náhlých a intenzitou prudkých skocích. Také zde nastínil, jak se inflace přenáší na trh zboží, z něj poté na trh práce a následně zdůrazňuje důsledky pro národní hospodářství.
Tímto teoretickým výkladem si autor připravil půdu pro samotný záměr knihy – vysvětlit stabilizaci československé měny. Toto vysvětlení rozděluje do tří oddílů. Nejprve vysvětluje metody stabilizace, posléze techniky a závěrem státo-finanční stránku tj. potřebnou úpravu zákonů.
Dr. Fořt se zde zabývá třemi metodami pro stabilizaci měnového aparátu:
- Deflace, spočívající v přiměřené regulaci oběživa; bude mít za následek odstranění neproduktivní složky z výroby, což povede k větší produktivitě práce. Autor však u této metody dochází k závěru, že z technických důvodů deflaci provádět nemůžeme a z hospodářských důvodů ani nesmíme.
- Konverse, jejíž základ tvoří mincovní zákon. Kurz měny je stanoven nabídkou a poptávkou na devizovém trhu s dopadem na platební bilanci.
- Repudiace, která přichází v úvahu v situaci, kdy jsou peníze tak znehodnocené, že ztrácí funkci všeobecného směnného prostředku a rozbíhá se barterový obchod. Poté se musí vybudovat nový peněžní systém. Tato metoda je však pro Československo nepřijatelná.
V další části se zabývá technikou stabilizace, kde rozlišuje mezi reálnými a poukázkovými penězi, srovnává bankovní systémy a podrobněji se zabývá problematikou kupní síly peněz. Rozebírá soustavy „gold exchange standard“ na příkladech stříbrné rupie v britské Indii a papírového pesa v Argentině. Následně vyvozuje rozdělení technik stabilizace do tří fází:
a) Obchodní přípravná fáze
b) Obchodní přechodná fáze
c) Zakončení opravného díla
Poslední část knihy se zabývá onou státo-finanční stránkou. Zde se nachází rozbor zákonů potřebných pro měnovou stabilizaci, především zákona o dávce majetkové. Zdůrazňuje potřebu akciové cedulové banky, která bude nezávislou na působení státu. Dále navrhuje, aby v Československu obíhala po nějakou dobu dvojí měna, konkrétně mělo jít o korunové státovky a obchodní bankovky, které budou řádně podložené, neboť je to dobré pro navrácení důvěry v peněžní soustavu.
Kniha je doprovázena dobovými citacemi (Engliš, Horáček), příklady z historie a statistickými daty. Také zde nalezneme časté srovnání Československa s jinými státy, nejčastěji s Francií, Anglií či Rakouskem-Uherskem.
Kniha svým jazykem samozřejmě odpovídá době, kdy byla napsána. Je tak zřejmé, že zde nalezneme zastaralá a občas i trochu nesrozumitelná slovní spojení. Stejně tak ekonomické pojmy nejsou leckdy totožné s dnešní ekonomií hlavního proudu. I přes tyto obtíže je však kniha dobrým teoretickým dílem zaměřujícím se na stabilizaci československé měny.