Krise hospodářského průmyslu

Abstrakt:

Autor se zabývá tehdejší situací hospodářského průmyslu v českých zemích. Zabývá se odvětvími, ve kterých jsme vždy vynikali, ale v nichž teď dochází k poklesu, či dokonce ke krizi.
Nejprve rozebírá ječmenářství, které je významnou vývozní položkou pro celé Rakousko, pro české země zejména. Velkým problémem je, že Německo (náš hlavní obchodní partner) zavedlo vysoká cla a navíc se snaží vyšlechtit si vlastní odrůdy ječmene. Další závažná věc je nařknutí celosvětově vyhlášeného hanáckého ječmene z klesající kvality. Autor uvádí některé provedené pokusy, srovnání a návrhy řešení nastalé situace.
S tím souvisí sladovnictví. Stejně jako vývoz ječmene i vývoz sladu je ohrožen zavedením vysokých německých cel, navíc v Německu je ještě vývoz zvýhodněn, což u nás ne. Jedním z navrhovaných řešení je částečné zrušení průkazu totožnosti při obchodování s ječmenem.
Také náš chmel byl věhlasný, ale jeho pověst je poškozována mícháním s cizími chmely. Naše chmelařství trpí nerozumným vysazováním cizích odrůd a špatnou organizací trhu (žatecký monopol). Údajně by bylo zapotřebí nižších dopravních sazeb, různých subvencí či konzultantů na velvyslanectvích.
Co se týče pivovarnictví, hlavní problém vidí autor v nezřízené konkurenci, díky níž dochází k nadvýrobě piva a to brání zdokonalování jeho výroby; výsledkem je naopak klesající kvalita. Dalším neduhem tohoto oboru jsou přemrštěné daně a mnoho poplatků z piva (tzv. pivní krejcary). Uvádí zde opět statistiky výroby, spotřeby, dovozu a vývozu.
Jako další odvětví uvádí pěstování brambor, jejichž odbyt je zajištěn rozvojem výroby lihu, škrobu a hroznového cukru. Je tedy potřeba zdokonalovat pěstování brambor, aby byly co nejvýnosnější a poskytovaly co nejvíce škrobu, čemuž se v Rakousku věnuje malá pozornost.
Stejně tak škrobařství trpí nadvýrobou a nedostatečnou konkurenceschopností. Je třeba zachovat alespoň domácí trh pro naše výrobce, snížit dopravní sazby a daně, zavést dovozní clo, poučovat obyvatelstvo o možnostech použití škrobu.
Lihovarnictví nabylo velké důležitosti pro státní hospodářství, jeho výroba se velmi zdokonalila. Rozrostlo se jeho technické použití. Byl stanoven kontingent, který se rozdělil mezi jednotlivé lihovary. Ovšem byly s ním spojeny problémy, řada zainteresovaných nebyla spokojena, mluvilo se o ústřední tržnici líhu (společný prodej, ale ne kartel), začalo se uvažovat i o zestátnění lihovarnictví. Nakonec autor srovnává i přístupy jednotlivých evropských zemí.

(Krejčí Lucie)