Obrat v teoretických názorech hospodářskopolitických a budoucnost sociální politiky

Abstrakt:

Zajímavý náhled do soudobé diskuze o současnosti a budoucnosti sociální politiky. Jádrem je otázka, zda se k této v budoucnu dále více přiklánět, či naopak postupně od ní odstupovat. Úvodem se autor zaměřuje na Německo, které po 1. světové válce do své hospodářské politiky začleňuje mnoho sociálních prvků, které se prvotně zdají být znaky modernity a pokroku, avšak již po pár letech se takto neprokazují. Zmíněn je mj. sjezd německého Spolku pro sociální politiku roku 1922, který svým kritickým obsahem jak překvapil, tak zároveň rozvířil otázky v oblasti sociální. Zkušenost s progresivní levicovou politikou tak postupně otáčí mínění a dává prostor tzv. neomanchesterství a rakouské škole, reprezentující myšlenky laissez faire. Gruber prvou část uzavírá vlastním pohledem, kterým zhodnocuje stav politiky sociální a předpovídá této budoucího vývoje, však s důrazem na vlastní hospodářský výkon.
Část druhá stojí do značné míry na polemice mezi Heinrichem Herknerem (německý ekonom, 1863-1932) a sociálním hnutím, kterou Gruber komentuje a rozvádí. Tyto polemiky, zaměřené především na působení odborových organizací, postupem vedou k rozpoznání skutečného stavu dělnictva, který je v poválečném Německu roku 1923 poměrně žalostný. Jak zmíněno v závěru, třídní boj je nevyhnutelný, kdekoliv vzestupující třída chce býti státem, aby k pěstění svých zájmů mohla použíti jeho prostředků. (Gruber, resp. L. Brentano, s. 246). Autor uzavírá v podobném duchu jako prvou část, totiž neodmítá hospodářsky liberalismus oproštěný od odborových nešvarů, však neupírá dělníkům právo sdružovací, neboť toto je nápomocné k prosazení se na trhu práce.

(Olekšák Petr)