Článek Leopolda Chmely se věnuje tématu celního zapojení Protektorátu do hospodářství Velkoněmecké říše. Pojmy celní unie a celní zapojení, které ve svých důsledcích chápe jako jejich vzájemnou totožnost, charakterizuje jako sloučení dvou či více hospodářsky samostatných území v jeden celek. To umožňuje volné plynutí statků, zboží, kapitálu a práce z jednoho území do druhého a naopak. Díky spojení dojde k vytvoření jednotného celního tarifu, a proto za důležité považuje vytvoření nového uspořádání odbytu, výrobních a spotřebních poměrů a v neposlední řadě zahraničního obchodu. Přínos celního zapojení Protektorátu vidí autor v tom, že bude možné dosáhnout jednoty ve všech oblastech hospodářství. Říši vnímá jako subjekt, který hledí ne na jednotlivce nýbrž na celek, jako pečovatele o národ. Celní zapojení podle Chmely není omezením suverenity Protektorátu, ale možností doplňování se s Říší v nedostatcích a prostředkem k uskutečňování hladkého odbytu přebytků zejména v zemědělství.
Vzhledem k dopadu celního zapojení na cenovou hladinu, Chmela navrhuje přizpůsobit i tvorbu cen německému konceptu – tvorba cen má spočívat v rukou autority. Je zastáncem přejití k solidaristické teorii – stát bude regulátorem cen, a tudíž nedopustí velkých cenových přestřelků. Včasné a postupné zavedení zamezí zvýšení cenové hladiny, ke kterému by došlo díky tomu, že v individualistickém státě jsou ceny tvořené nabídkou a poptávkou nižší, než je tomu ve velkoněmeckém řízeném hospodářství. Poslední subtéma, kterým se Chmela zabývá, je situace na peněžním trhu. Ta je řešena úpravou kreditních a debetních sazeb podle Říše, aby nedocházelo k velkým kapitálovým přesunům.