Snahy o celní unii Rakousko-Uherska s Německem

Abstrakt:

Článek pojednává o vytvoření celní unie mezi Rakousko-Uherskem a Německem. Autor se zaobírá politikami uplatňovanými na území obou států, celními uniemi, které se vyskytovaly v Evropě v 19. století, zámořskými koloniemi a názory ekonomů a myslitelů na tuto problematiku. Z nejdůležitějších bychom mohli zmínit Spiethoffa, Eulenburga, Liszta, či Schmollera.

(Charvátová Kristýna)

Hodnocení:

Text pojednává o problematice vytvoření celní unie mezi Rakousko-Uherskem a Německem, konkrétně o historických souvislostech a politikách, které se jí bezprostředně týkaly. Jsou zde zachyceny politiky prováděné Metternichem a následně i Bicmarckem, kdy se Metternich zasloužil o uzavření smlouvy o úlevách zahraničního obchodu mezi Německem a Rakousko-Uherskem a Bismarck naproti tomu odmítal s Rakousko-Uherskem uzavírat jakékoliv smlouvy – ba naopak chtěl zvýšit celní ochranu Německa. Je zde zmíněno také vystřídání Bismarcka Caprivim (1892) a následné uzavírání obchodních smluv mezi státy Evropy, díky kterým bylo zahájeno období smírné hospodářské spolupráce v Evropě až do roku 1903.
Druhá kapitola navazuje na problematiku vytvoření celní unie mezi Rakousko-Uherskem a Německem, přičemž pojednává o uniích, které se vytvářely v Evropě v průběhu 19. století až do počátku války roku 1914. Je zde rozebírána otázka vytvoření společného státu, kde proti sobě stojí názory Velkoněmců a Maloněmců. Velkoněmci požadují vytvoření společného státu s Rakouskem, oproti tomu Maloněmci požadují, aby byl společný stát vytvořen bez připojení Rakouska. Dále se setkáme s debatami ohledně založení evropské mořské hranice a vytvoření celního tarifu proti Americe.
V návaznosti na otázku vytváření celních unií v Evropě autor rozebírá problematiku zámořských kolonií, které v průběhu 19. století vlastnila většina evropských států. Konkrétně se setkáme s koloniemi anglickými, francouzskými, ruskými a americkými, které svým mateřským státům poskytovaly četné celní výhody. Autor popisuje tři období, jimiž jsou roky 1820, 1850 a 1890, kdy se státy z celého světa snažily mezi sebou uzavřít obchodně-politická ujednání, na jejichž základě se začaly vytvářet zárodky hospodářské spolupráce.
V navazující části textu autor rozebírá názory a díla spojená s tématikou středoevropské celní unie, popř. celní unie mezi Rakousko-Uherskem a Německem. Gruber charakterizuje výhody i nevýhody vytvoření unie z hlediska těch kterých autorů, jimiž byli například Liszt, Philippovich, Naumann, Eulenburg, či Wolf. Zmíněna je i otázka ochranářství, konkrétně pak ochrany průmyslu a zemědělství v Rakousku, odbytišť rakouského a německého zboží a vytvoření trojspolku mezi Anglií, Francií a Itálií.
V návaznosti na přecházející část textu o vytvoření celní unie mezi Rakousko-Uherskem a Německem se autor dále zabývá názory Spiethoffa a Eulenburga. Spiethoff spatřuje ve vytvoření celní unie dva problematické aspekty. Ze strany Rakouska je jím obava ze zdrcující soutěže mocnějších výrobních odvětví spojeneckého státu, a ze strany Německa se jedná o potřebu uhájení cenných obchodně-politických vztahů s jinými státy. Zmíněna je i otázka znehodnocování rakouské měny a její případné uvázání na německou měnu. Eulenburg naproti tomu vidí problém v určení vnější sazby cla, protože považuje podmínky Rakousko-Uherska a Německa za nestejné, a to jak z hlediska obyvatelstva, tak z hlediska vybavenosti přírodními zdroji. Dále je rozebírána problematika hospodářského sblížení těchto zemí s Tureckem a Rumunskem.
Poslední část příspěvku je věnována názorům hlavního představitele historické školy národohospodářské Gustavu Schmollerovi, který se domníval, že není nutné uzavírat celní spolek, pokud budou udržovány celní výhody mezi jednotlivými státy. Je zde rozvíjena zejména problematika postavení Německa ve světě, kdy základem hospodářského úspěchu podle Schmollera není vytváření celních spolků, ale rozvíjení a posilování dobrých obchodně-politických vztahů, které následně vedou k efektivnějším technikám a hospodářskému růstu.

(Charvátová Kristýna)