SEZNAM klíčových slov

V 1. části se autor zabývá československou měnovou politikou v uvedených letech, v části druhé problematikou rozpočtování a státních rozpočtů. V poslední části se věnuje československému státnímu dluhu.

(Salák Ondřej)

Text vzniká jako reakce na snahy Alfreda Aftaliona a Vilibalda Mildschuha o nahrazení kvantitativní teorie peněz. Autor v první části charakterizuje peněžní a důchodovou inflaci a zdůrazňuje jejich odlišnosti. Dále se věnuje možným řešením a dopadům financování státních dluhů a zabývá se úroky z vládních půjček. Věnuje se také vztahu mezi důchody a změnami měnových kurzů. Poslední částí textu je reakce V. Mildschuha na tento článek.

(Müller Tomáš)

Kniha Můj finanční plán od Aloise Rašína se zabývá kroky, které první československá vláda provedla v oblasti měnové a fiskální politiky. Rašín, který v této vládě zastával post ministra financí, uvádí jednotlivé důvody, které ho k těmto krokům vedly. Hlavním bodem jeho finančního plánu je vytvoření nové měny. Tato měna má být výsledkem hospodářského života a má vyjít do oběhu na základě potřeby hospodářství národního, nikoli hospodářství státního.
     První krok byl odpoutání tehdejších bankovek od bankovek Rakousko-uherské banky. To proběhlo okolkováním bankovek, které se nacházely na území Československa...

Autor se zabývá vývojem zadlužení tehdejších evropských států a vývojem státních půjček. Zaznamenává vývoj výše těchto dluhů, emisní kurzy půjček, nominální úrokové míry a skutečné úrokové míry.

(Helanová Tereza)

Článek se nejprve obecně a následně detailně se  zaměřením   na Československo zabývá umořováním  státních půjček. Věčné renty bez závazku ke splacení kapitálu důsledkem úvěrní  politiky států  ustoupily do pozadí, a proto hlavní složkou jsou půjčky umořitelné. I když se břímě dluhu často  snižuje samočinně  (růstem obyvatelstva, růstem národního bohatství, ale i znehodnocováním měny), je nutné jej rozložit rovnoměrně na obyvatelstvo a dle jeho výnosnosti při investičním  využití výnos ponesou i budoucí generace, je tedy na místě přenést i náklady na budoucí  generace...

Vladimír Klimecký čtenářům v tomto textu poskytuje zevrubný pohled na státní finance v letech 1935 až 1937, které se ani v tomto období nepodařilo uvést do skutečné rovnováhy. V úvodu se zabývá hospodářstvím státní pokladny, následně rozpočty za jednotlivé roky, hospodářstvím státní správy a státním dluhem. V závěru nastiňuje, jakým směrem by se státní finance měly ubírat do dalších let a poukazuje na některé změny, které by bylo potřeba provést k dosažení lepších čísel.

(Šimek David)

Jedná se o stručnou charakteristiku hospodářské politiky od konce roku 1925 až po rok 1928. Engliš se nejpodrobněji zabývá problémy: řešení projevů deflace z roku 1925, ustálení měny, snížení nezaměstnanosti a zároveň zvýšení platů a to vše převážně pomocí pobídek pro firmy. Mezi další témata patří především konsolidace státního rozpočtu, celková restrukturalizace a snížení nákladů státu.

(Bejdová Markéta)