SEZNAM klíčových slov

Kniha pojednává o americkém cedulovém bankovnictví, o zařízení a působnosti systému, co tento systém znamená pro hospodářství, shrnuje řadu statí o americké obchodní praxi a přináší zkušenosti z různých oborů amerického podnikání, popisuje činnosti a funkce banky. V knize je také nastíněn vývoj amerického bankovnictví až po vytvoření federálního rezervního systému a popis organizace tohoto systému.

(Hendrychová Lenka)

V 1. části se autor zabývá československou měnovou politikou v uvedených letech, v části druhé problematikou rozpočtování a státních rozpočtů. V poslední části se věnuje československému státnímu dluhu.

(Salák Ondřej)

Autor popisuje finanční politiku Německé říše po roce 1933. V tomto období bylo hlavním cílem hospodářské politiky oživení hospodářského růstu. Široké spektrum krátkodobých úvěrů se stalo hlavním nástrojem pro dosažení zmíněného cíle. Tyto úvěry měly podle autora být postupně konsolidovány z daňových příjmů a dlouhodobých půjček za dohledu bank a státních úřadů. Článek pojednává také o novém finančním plánu z roku 1939, který umožnil například vydávání daňových dobropisů.

(Čurdová Ivana)

Článok pojednáva o fungovaní spoločnej rakúsko-uhorskej ceduľovej banky v miestnych pomeroch Rakúsko-Uhorska. V Uhorsku totiž zosilňovalo politické hnutie, ktoré požadovalo samostatnú ceduľovú banku. V Rakúsko-Uhorsku nastával problém neupravených pomerov meny. Bez odstránenia papierovej meny nemohlo byť pomýšľanie na samostatnú banku Uhorska. V roku 1876 došlo k dohode medzi vládami o spoločnej banke s výslovným uznaním obojstranného práva k zriadeniu samostatnej banky. I napriek tomu že založenie ceduľovej banky je vecou hospodárskou, v Rakúsko-Uhorsku išlo predovšetkým o politickú záležitosť. Proti uhorskej politike stála tradicionálna politika Rakúska, ktorá háji spoločné inštitúcie...

Prof. Horáček se zamýšlí nad budoucím uzpůsobením Centrální banky Československa, jejíž založení považuje v blízké době za nezbytné. Zvažuje výhody i nevýhody Centrální banky jako soukromé akciové společnosti, porovnává je s přínosy Centrální banky jako orgánu státu.
V závěru se přiklání právě k této druhé alternativě, podle jeho soudu by si pouze stát měl zachovat pravomoc emise bankovek, zároveň poukazuje na prostředí minimálního rizika, ve které by se management Centrální banky měl při svém rozhodování pohybovat, a z toho pramenící minimalizace zisků. To se samozřejmě neslučuje s cíly standardní akciové společnosti.

(Kučera Ondřej)

Článek diskutuje o možnosti bank vytvářet kupní sílu (peníze). Anglo-americké banky jsou založeny na šekových vkladech, kdy bankovní půjčka může být vytvořena i splacena bez použití peněžní hotovosti. V pevninské Evropě fungují banky podobně. Banky tedy mohou půjčit více, než ve skutečnosti samy mají. V průměru jsou rezervy bank 5–20 %. Autor dochází k závěru, že banky mohou tvořit kupní sílu, ale nemohou ji vytvářet neomezeně. Na hospodářství nemá bankami vytvořená kupní síla velký vliv v porovnání s vlivem tvorby kupní síly cedulové banky.

(Valentová Adela)

Kniha Můj finanční plán od Aloise Rašína se zabývá kroky, které první československá vláda provedla v oblasti měnové a fiskální politiky. Rašín, který v této vládě zastával post ministra financí, uvádí jednotlivé důvody, které ho k těmto krokům vedly. Hlavním bodem jeho finančního plánu je vytvoření nové měny. Tato měna má být výsledkem hospodářského života a má vyjít do oběhu na základě potřeby hospodářství národního, nikoli hospodářství státního.
     První krok byl odpoutání tehdejších bankovek od bankovek Rakousko-uherské banky. To proběhlo okolkováním bankovek, které se nacházely na území Československa...

Autor se v knize zabývá řešením hospodářské krize. Jako jediné možné východisko z krize vidí úvěrovou expanzi, na kterou se zaměřuje z pohledu několika různých směrů myšlení. V druhé polovině knihy se autor snaží vyvrátit některé mylné představy o úsporách, investicích a úvěrech, a zaobírá se tím, jak obecně krizi řeší socialistické a nesocialistické strany ve svých programech.

(Doležalová Alena)

Kniha se detailně zabývá tématikou cenných papírů. Autor se věnuje významu a cirkulaci cenných papírů, popisuje burzovní a bankovní obchody s cennými papíry. Rovněž poskytuje přehled o cenných papírech v době Rakouska-Uherska, jejich princip, druhy a použití. Vše názorně ukazuje na tematických příkladech.

(Silvarová Lenka)

Článek se zabývá otázkou operací na volném trhu a jejich uplatněním v Československu. Jelikož pojem operace na volném trhu nemá jednotnou definici, vyjmenovává zde několik definic tohoto pojmu a snaží se vyjmenovat složky, které by se pod tímto pojmem mohly nacházet. Pro svůj článek autor vytváří vlastní definici tohoto pojmu a to jako každý z podnětu cedulové banky prováděný zásah do krátkodobého peněžního kapitálu jakékoliv formy přes volný trh. Autor v článku popisuje situaci ve Švédsku a v Anglii, jak se v těchto zemích vyvíjí operace na volném trhu. Tyto státy vybral proto, že bývají nejčastěji u nás uváděny za příklad...

Autor článku prezentuje a komentuje myšlenky J. M. Keynese. V kontextu světové krize se autor zabývá Keynesovými názory na téma sterilního šetření peněz a produktivního investování, možného rozšíření pravomocí cedulových bank ovlivňovat úrokovou míru a vlivu inflace a deflace na investice. V závěru se staví kriticky k vysokým úrokům vkladatelů, které byly podle autora neoprávněné, jelikož vkladatelé nemuseli vkládat peníze na delší období a zároveň je to odrazovalo od přímého investování.

(Sefzig Petr)

Článek se zabývá pozicí a vývojem Rakousko-Uherské cedulové banky (tj. banky emisní, respektive centrální). Autor nejprve stručně obeznamuje čtenáře s problematikou, aby následně přešel k výkladové cestě napříč vývojem postojů a snah uherské strany po transformaci rakousko-uherské banky v procesu postupné emancipace Uher (Květnové punktace 2. 5. 1876, rakousko-uherská vyrovnání). Poté se dostává k zhodnocení těchto snah a zároveň předpovídá další vývoj. V následující části se dostáváme k vyložení snah českých reformních proudů (i protiv vůči nim)...

Jan Koloušek se ve svém článku zabývá majetkem rakouskouherské banky, zejména k roku 1892, kdy po zavedení několika opatření její posice prudce zesílila. V polovině roku činil kovový poklad 246 mil. zl. z toho asi 72 mil. zl. bylo uložena ve zlatě. Ale i přes všechny výhody, které v té době banka měla, neposkytla státu nic jiného, než bezúročnou půjčku ve výši 76 mil. zl. Nyní nastal spor. Banka nejprve namítala, že jejich kovový poklad jim nedovoloval směnit bankovky za zlato, což pak Koloušek vyvrátil a obvinil jí ze zištnosti a nenasytné touhy po větších výdělcích. Poté byla vláda ochotna splatit menší část dluhu, asi 13 mil.zl...

Kniha popisuje podstatu zlaté měny a význam státovek v měnové soustavě. Snaží se vysvětlit, že státovky nejsou státním dluhem. Uvádí, co se stalo s měnou „opatřením“ Stálého výboru z roku 1929. Jsou zde uvedeny zákony z tohoto období, které se týkají měnové politiky a reakce Národní banky na tyto zákony.

(Fejfarová Jana)